Limassol maraton

Red

Limassol je přístavní město na Kypru, že se tam běží maraton jsem se dozvěděl od Tomáše Ondráčka. To té doby jsem nevěděl, že Limassol existuje. Dlouho jsem váhal zda na Kypr odjet, kvůli značným rizikům závodění ve zcela jiných podmínkách než zrovna panují v Česku. Rozdíl teplot mohl být docela značný, ale na druhou stranu to vycházelo pěkně do tréninkového plánu.

Celá zábava začínala být zajímavá už před odletem, když kvůli stávce v Lufthanse nebylo možné letět přes Německo. Naštěstí nám jako náhradu dali přímý let Praha - Limassol. Další veselou událostí bylo, když jsme u autobusu zjistili, že jsem sice přebukoval lístky, ale jeden jsem omylem dal o dva dny dříve. Slečna říkala, že druhé místo není a tak jsme už už řešili auto. Nakonec se nám s Tomem, povedlo společně ukecat pána i slečnu co si chtěli, také sednout na jediné volné místo a hurá, odjížděli jsme směr Praha. Na letišti v Limassolu nás dle plánu čekal někdo od pořadatelů a autobus. Sešli jsme se tam s hromadou Poláků, kteří očividně dostali také pozvání. Nejznámější z nich byl Jaroslav Janicky, výborný ultramaratonec. Řidič autobusu nás zavezl napřed k jednomu hotelu, kde jsme nikdo nebydleli a potom zkusil druhý hotel. Tady jsme se nenechali odbýt a nakonec nás většinu ubytovali. Problém byl, že ubytování bylo od 26.2, ale my jsme sice přijeli 26.2, ale ve 3 hodiny ráno.

Red

Další den jsme si kromě krátkého proběhnutí užívali plné penze **** hotelu. Po obědě jsme v pokoji našli papír, který nám říkal, že se máme v 16:30 dostavit do vestibulu k odjezdu na tiskovou konferenci. Zapózovali jsme před asi 6 kamerami a několika fotografy a dělali, že jsme za hvězdy každý druhý víkend. Druhý den, protože jsme stále neměli žádná čísla ani informace, jsme se vydali k prezentaci a na případnou pasta párty, aby jsme posoudili její kvalitu. U prezentace jsme zjistili, že nikdo nic neví, ale že počkáme na Georgiose, který vše zařídí. Tomu se dalo věřit, protože to byl ten co nám zařídil místní pobyt. Georgiose se opravdu ukázal a číslo bylo na světě, k tomu ještě baťůžek se závodním tílkem a dalšími drobnostmi. Po krátké pauze na kávu jsme vyrazili hledat hotel, kde měla být pasta párty. První dojem byl, že jsme se spletli a vlezli do špatného hotelu. Číšníci v pozoru, prostřené stoly, víno, nealko pití. Výběr byl asi 5 druhů těstovin, 3 omáček a navrch lazagne, Jako sladkou tečku jsme si mohli vybrat ze 4 druhů zákusků a ovoce. No, prostě pasta party na úrovni, kterou určitě hned tak neuvidíte. Celý dojem pasta párty byl umocněn ještě příchodem Paula Tergata, 5 násobného mistra světa v krosu a běžce, který první pokořil 2:05. Sedl k vedlejšímu stolu, kde seděla část Ruské výpravy. Sednout si o stůl vedle, tak jsme měli pasta párty z Paulem. Takhle jsme ho požádali o fotku a následně o podpis na číslo. Jako pravý profesionál naše otravování i zájem dalších diváků, řešil s úsměvem a převelice ochotně.

Red

V noci kromě deště, který tady zatím byl každý den, přišla navíc i silná bouřka. Vypadalo, že se plní předpověď deště a chladna. Opovrhli jsme autobusem na start, v klidu se připravili a na start doběhli. Záchodků bylo dostatek, ale nebylo kam dát vlastní občerstvením, takže jsem gely narval do trenek a další do ruky. Pro naše věci se našel menší stan označený pro elitu. Start měl být v 9:00. Ovšem 9:05 se nic nedělo a skupina 6 Keňanů byla docela v klidu. Raději jsem šel stepovat na start, aby mi něco neuteklo. Nakonec přesně 9:20 nás začali nahánět směrem ke startovní čáře, ale v rámci místní důslednosti se výstřel ozval ještě asi 6 metrů před ní. Poslední přeháňka a mrak, který se černil před startem rychle zmizel a začalo se dělat hezky. S Tomem jsme se rozhodli pro spolupráci a s námi se vydal ještě Řek, který se představil Pavlos. Problém byl s odhadem tempa. Ukazatele kilometrů se bohužel nevyskytovali příliš často, takže první jsme viděli až na 10 km. To už Tomáš musel odskočit za blízkou budovu a naše běžecké cesty se rozdělili. 10 km bylo za 34:20 a ještě jsem měl doprovod Pavlose. Černá skupinka ředěná několika Ruskými běžci byla dávno pryč a  před otočkou mě bohužel opustil i Řek. Hned za obrátkou se ukázalo proč nám to zatím tak dobře běželo. Ten vítr, když byl v zádech byl docela dobrej, ale když foukal proti nám už to bylo horší. Krása pláží a moře už nebyla taková jako při cestě tam. Navíc stále silnější sluníčko způsobovalo, že jsem se potil o mnoho více než za celou uběhlou zimu. Rozhodl jsem se bojovat o čas, abych se dostal, alespoň pod 2:30, když už ne na osobák. Po dvou kilometrech jsem se připojil k běžců, kteří běželi 1/2 maraton. No alespoň jsem už neběžel úplně sám. Bohužel tam nebyl běžec, který by chtěl běžet 3:30 na km. Občerstvení se vyskytovalo každých cca 2,5 km, ale problém byl v tom, že byla pouze voda a později k tomu energetický nápoje. Ionťák bohužel na Kypru stále neznají. Dá se říci, že diváci maraton na Kypru ještě neobjevili. Kromě několika turistů a pořadatelů jsme mnoho lidí nezajímali. Teplota se vyšplhala na příjemných kyperských jarních 20°C, možná i o stupeň více. Pěkné počasí na procházku, ale na maraton to můj ideál nebyl. V parném létě super počasí, ale po příchodu z Česka, kde dva měsíce zuří oteplení je to pro organizmus šok. Při probíhání cílové rovinky na metě 25 km jsem sice už viděl Janického před sebou, ale sil už jsem znatelně méně. O kousek dál jsme se odklonili od pobřeží a po silnici, která směrovala do krajiny jsme se vzdalovali od Old Limassol Stadium. Vítr v otevřené krajině foukal i nadále dostatečně silně a zdálo se, že splňuje Murphyho zákon "Ať je to kudy je to, vždy je to proti větru". K Janickému jsem se dostal na pouhých 40 m, když mi zezadu do stehna brnknula křeč. Nezbývalo než ubrat, protože energie už nebylo nazbyt a do cíle daleko. Janicky se začal zase pomalu vzdalovat. Další občerstvení na otočce mi usnadnilo přehled o dalších běžcích. Hlavní skupinu Keňanů jsem ani neviděl protože stihli přeběhnout na další otočku. Ve druhé skupině to ředil Oleg Gur a Roman Prodius. Za mnou se objevil Řek Pavlos a kus za ním Tom, který táhl první běžkyni z Ruska. O kus dál bojovala Andrea Takacs, které dělal vodiče její manažer. Energie mi stále ubývala a cíl byl daleko. Na Každém občerstvení jsem vzal láhev vody,. Většinu jsem vylil na sebe a trochu vypil. Oba gely jsem už dávno měl v sobě, ale energie se někde zdržela. Na nekonečné rovince kolem pobřeží k cíli přišla další křeč do stehna. Krátka zastávka a Pavlos byl pár metrů za mnou. To mě vyburcovalo k doběhnutí, ale pohled na časomíru rozhodně nebyl inspirativní: 2:35:05. Vzal jsem si účastnickou medaili počkal na Toma a tiše se odplížil do našeho stanu.

Red

Při pokusu se obléci to začalo být zajímavé. Dostal jsem tradiční po doběhový šok, kdy se odkrví končetiny a začne zimnice. Vzápětí při pokusu natáhnout kalhoty jsem dostal křeč do vnitřní strany obou stehen. Bolest to byla taková, že jsem se nezdržel hlasitých projevů a Ruské běžkyně, které se tam zrovna převlékali, zavolali první pomoc. Podařilo se mi zklidnit nohy tím, že jsem se postavil. Vzápětí přišla křeč do břišních, žeberních a zádových svalů. Opravdová chuťovka. Odmítl jsem odvoz do nemocnice, ale kapačku jsem přijal velmi rád, protože jsem věděl, že problém bude rychle vyřešen. Po půl hodině odpočinku v sanitce jsem mohl odklusat směrem k hotelu. Před tím jsem ovšem zjistil další pořadatelský zmatek, protože jeden Polák mě poprosil ať zjistím proč nevyhlašují kategorie. Odpověď byla zajímavá: prý zatím nemají časy, takže vyhlášení zrušili a budou posílat ceny poštou. Tak jsem zvědav. Byl jsem druhý v kategorii nad 40 let.

O půl noci, přesně jak slíbil Georgios, pro nás přijelo letištní auto, aby nás vzalo na letiště. Trochu jsme měli strach, protože vichřice v Evropě zastavila provoz letišť. Naštěstí už to letělo v pohodě. V Brně jsem se s Tomem loučil slovy: Pěkný výlet. Bohužel nezůstal bez následků, kromě bolavých svalů od křečí jsem získal silnou virózu.

Výsledky

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Plán akcí

Žádné události

Statistika

Návštěvníci
3
Články
245
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
835703

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images