Galway - IAU World Trophy 50 km

Red

Tak, jako v loňském roce i  letos se mi povedlo kvalifikovat na finále 50 km World Trophy. Loni to byl Gibraltar a letos Irské město Galway. Zajímavá by mohla být diskuse o tom jestli 50 km je ultramaraton. No, závod pořádá IAU, takže asi ano. Maraton má navíc o necelých 8 km méně. Yiannis Kouros na to má opačný názor, ale právě v Galway se běželo 50km v rámci místního maratonu. Tak si vyberte. Výhodou bylo, že závodníci na World Trophy se mohli umístit i v maratonu.  Možná tohle vylepšení přilákalo 6 běžců z Afriky. Jeden byl ze Zimbabwe a těch pět dalších potom z RSA čili Jihoafrické republiky.

Den před závodem jsem popsal už zde.

Samotný závod měl start v 9:00, takže jsem vstal 7 hodin, abych si snědl banán a v klidu se připravil na odjezd autobusu, který byl 7:45. Jinak to měl Ralph můj společník na pokoji. Ten už se večer zháněl, kdy mu ráno udělají snídani, protože standardní hotelová snídaně začínala v 7:30. Nakonec ji dostal před sedmou a byl spokojený. Ralph měl navíc ještě zajímavý model občerstvení. V sobotu jsme měli odevzdat vlastní občerstvení, které bylo na stolech pod našimi startovními čísli. Ralph přinesl osm 1/2 litrových lahví Coly, které naředil na půl vodou - na každé občerstvení vycházeli přesně dvě. Myslím, že by mohl oslovit firmu CocaCola, kvůli sponzorství.

Start byl v docích kousek od centra města a přímo u startu byla menší válečná loď. Prohlídka paluby byla zdarma. Ještě mohla vystřelit na odstartování  závodu.

Pro závodníky World Trophy byl vyhrazen zvláštní stan. Jinak všude okolo byly ještě stany pro převlečení a odevzdání batohů. Sada mobilních WC očividně nestačila návalu, ale naštěstí s trochou snahy se dalo najít WC například na benzince nebo u prodeje vstupenek u doků. Když jsme se všichni svlíkli a nachystali na start těsně před devátou hodinou, tak nás pořadatel překvapil zábavnou novinkou, že start bude v 9:20. Nevím jestli to věděli maratonci, ale účastníci 50km byli docela dost překvapeni. O totiž počasí v Irsku není zrovna příznivé postávání na nábřeží tílku a trenkách.

Red

Trať maratonu je potom dvou okruhová - dva půlmaratony. Aby se dala dokončit celá padesátka, tak jsou přidány 4 malé okruhy v centru města a cíl na 50 km je potom asi 200 metrů za cílem maratonu.

Po startu závodu se držím zpátky, a nechám Afričany ať běží. Spolu s nimi se pak vzdaluje Micheal Wardian a také malý Japonec Ivayama. První kilometry se snažím běžet na 3:30/km. Vzhledem k tomu, že začátek je spíše do kopce, tak je to docela snadné. Na prvním občerstvení beru akorát trochu vody a pokračuji ve stíhání Ukrajince Glyvi, který běží společně s jedním půlmaratoncem. Kolem 8. km stáhnu Ukrajince a chvilku se vezu, pak zjistím, že trochu zpomalujeme a proto není divu, že nás dostihne Malcom Campbell. Tentokrát se chytnu za ním a rychle se vzdálíme od Evgenie. Malcomb vystupňoval tempo a docela si to hrneme v kilometrech na úrovni 3:20. Možná bych ho vystřídal, ale nemám na dost sil. Obvzlášť, když se počasí změnilo z příjemného polojasna na mraky a déšť. Prostě Irsko. Půlmaratonský mezičas je potom kolem  1:13 a v té chvíli už vím, že na tohle tempo nemám. Další občerstvení a gel. Ztrátu 5 metrů musím pracně dohnat, za cenu značného vzepětí. Mimochodem v Galway se moc z občerstvením nepářou. Jediným dostupným na trati byla voda a Gatorade. Na banány, keksy, colu a já nevím co ještě, klidně zapomeňte. Dokonce i v cíli byla jen voda a ten Gatorade.

Red

Na 25 km to přišlo. Půlka závodu přede mnou a já jsem začal bojovat s tím, abych vůbec doběhl. Vítr se zdál ještě silnější, voda studenější a mokré trenky začaly pořadně řezat do třísel. Náběh na pobřeží potom znamenal naději a blížící se konec závodu. Jenom, kdo má pořád přepočítávat ty míle na kilometry. Zatímco v horní části města jsem měl často potíže vůbec najít tu správnou trasu, na nábřeží se objevovali dokonce i diváci. V prvním kole, když ještě nepršelo byli občas vidět i jinde, ale později jsem měl pocit, že se ztrácejí i pořadatelé. Trať se často dala poznat jen podle kuželů a ty rozhodně nebyly všude. Na několika křižovatkách jsem se musel zeptat "Kudy?(Where?)" a někdy i dost nahlas. Také vyloučení dopravy z tratě závodu bylo dosti iluzorní. Auta v klidu jezdila i po straně silnice vyhrazené běžcům kužely. Nikoho to moc nevzrušovalo. Jen jednou jsem viděl pořadatele zakročit v pokusu vykázat auto mimo trať. Neúspěšně. A navíc všichni tam jezdí po špatné straně ulice, což znamená riziko pro nás, kteří jsme zvykli dívat se po autech do úplně jiných směrů.

Poslední metry maratonu na nábřeží mě ujistili, že dnes není ten pravý den. Čas 2:36:22 rozhodně nepatří k těm kvalitním. Závěrečná čtyři kola po městě měla své výhody (i nevýhody). Výhodou bylo, že už to bylo kousek, byli tam diváci a vodu jsme (po mém urgování) měli v každém kole. Byla potřeba, protože mezitím zase svítilo sluničko. Nevýhodou bylo, že jsem měl dost a začali mě brát křeče do stehen. Bohužel už jsem nebyl schopen reagovat na tři soupeře, kteří mě v klidu předběhli a ten čtvrtý to nestihl jenom proto, že už jsem byl cíl. No opravdu jsem doufal, že to letos bude lepší.

Red

Po doběhu mě nesnesitelně bolely nohy, pak jsem si sedl na paletu, abych se oblékl a už jsem nemohl dělat nic. Následovala moje prosba okolojdoucích chodců, aby by mi pomohli navlíknout tepláky a boty. Nakonec mě už jen postavili na nohy a byl jsem v pohodě, takže jsem šel sledovat doběh závodu. Pořadatelé následně znovu nezapřeli své kvality, když vyhlášení, které bylo plánované na 14:00 se odehrálo kolem 14:45. Navíc vyhlásili jen první tři muže a ženy maratonu a ultramaratonu, což vyšlo téměř nastejno. Na věkové kategorie si v Galway nikdo moc nehraje.

Richard (čest a sláva jeho konání, protože on opravdu udělal všechno co měl), který měl závodníky na starosti nám nakonec zajistil odvoz a později i večeři. Na večeři v hotelovém Café jsem se snadno domluvil, protože zde bylo téměř kompletní osazenstvo, které mluvilo po Slovensky. Richard mi také zajistil taxíka na autobus na 5 ráno, takže všechno dopadlo dobře. Den jsem zakončil procházkou po nábřeží a dvěma pintami cideru.

Graf kumulovaného tempa a tepovky

Je vidět jak hrubě jsem upadal v druhé polovině závodu. Tepovka byla naprosto v klidu, ale tělo odmítalo sloužit.

Red

Výsledky

Zde dokument a zde odkaz na stránky firmy, která dělala měření. Takové detaily jako rozlišení podle pohlaví nebo věkové kategorie vůbec nečekejte. V PDF soubory jsem označil ty ženy o kterých to vím jistě. Možná jsem některou přehlédl... Také informace jako DNF nebo DNS ještě do Galway nedorazily.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
245
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
822409

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images