Winschoten 2010 - podruhé první

Red

Závod ve Winschotenu patří k mým nejoblíbenějším závodům na 100 km. Letošní ročník měli pořadatelé jako finální test pro MS na 100 km v roce 2010. Kdo tady běžel na posledním MS bude trochu překvapen, protože centrum Klinker, kde byl start, definitivně zmizelo a navíc se už třetím rokem běhá v opačném směru. Trati to rozhodně neubralo na atraktivnosti. Stále je to rovina a lepší diváky snad nikde nenajdete. Pro atmosféru závodu mluví i to, že kromě závodu na 100 a 50km se běží také štafeta na 10 x 10km, které se každý rok zúčastňuje asi 300 družstev. To už je pořadný dav lidí. Mimochodem Česko zde má už po mnoho let štafetovou účast z Ostravy.

Do Winschotenu jsme dorazili přesně v 18:00 v pátek a jako obvykle na nás čekal ubytovací výbor. Specialitou tohoto závodu je totiž ubytování v rodinách, které se o své hosty poctivě starají. Dokonce, když některý z jejich hostů nedorazí, tak jsou velmi zklamáni. Letos je vůbec nerozhodilo, že nás přijelo o 2 více než očekávali. Vilma nepotvrdila zájem o ubytování a tím pádem o ní a Honzovi nevěděli. Nakonec si je vzala stejná rodina jako Alenu a malýho Štěpána. Mirek Kadlec a já jsme měli ubytování u rodiny Dijkových. Já u nich bydlel už po čtvrté. Jejich dům má kromě tradiční pohostinnosti obrovskou výhodu a to je vzdálenost asi 200 m od startu. Letos, aby byla příprava na příští rok úplná, byla i technická konference. Zajímavosti tam byly dvě. Bude dodržováno nové pravidlo, kdy asistent nesmí doprovázet běžce, ale pouze předat občerstvení maximálně metr od stolu a dozvědel jsem se, že se nesmí používat žádné technické vybavení jako telefony a překvapivě také, že nelze použít Garmina. Na můj dotaz bylo upřesněno, že ho smím použít jako stopky, ale ne k měření tepu. Možnost GPS jsem raději nerozebíral.

Red

Závod ve Winschotenu se běží na 10 kilometrovém okruhu. Celý je po asfaltu (kousek po kostkách) a převýšení na jednom okruhu je asi 3 m. Jednotlivé ulice snad mezi sebou soutěží ve výzdobě. Po cestě je možné vidět Orange Street, pak ulici kde je sobí výzdoba, pak ulice vyzdobená vlajkami a další ozdobené třeba fábory. U jednotlivých domů potom místní vytáhnou hned po ránu stolky, židle, stany, gril a celý den potom fandí běžcům. Pro běžce to potom nese pouze jedno riziko a to je přítomnost množství dětí, které nabízejí houbičky a vodu. Nedoporučuji ovšem od nich něco brát. Jednak hrozí diskvalifikace a jednak děti často volí velmi jednoduchý způsob recyklace, kdy nabízejí to, co zrovna seberou na zemi. Atmosféra je vždy fantastická, protože vás na spoustě míst povzbuzují jménem, které si přečetli ve startovce, která je dostupná jako noviny.

Red

Start závodu na 100 km byl v sobotu v 10:00, 10:15 potom start na 50 km a nakonec v 10:30 byl start štafet. Podle startovky měl být mým hlavním soupeřem Vsevolod Khudjakov, který má zaběhnutý čas 6:47. Ovšem taky má 22 let a jeho zkušenosti z ultra jsou jen asi 2 leté.  Hned po startu vyrazil dopředu a chvilku mi trvalo než jsem ho dohnal. Vydrželo mi to do prvního km, kdy jsem zjistil, že tempo je 3:35 min/km. Pomyslem jsem si něco o magorech co chtějí zaběhnout světový rekord a zpomalil na 4 min/km. Úvaha byla snadná „Buď zaběhne svěťák a budiž mu přáno a nebo umře a já si ho později vychutnám". Od druhého kola jsem začal na občerstvovačce na 5 km, brát svoje gely. Tempo bylo stále zhruba na 4 min/km a proto maraton těsně pod 2:48 a 50 km za 3:21. První krize přišla mezi 30. a 40. Km, ale naštěstí se tempo povedlo udržet. Khuďakov byl dávno mimo dohled, takže jsem se navzájem předbíhal akorát s běžci štafet a těmi, které jsem předbíhal o jedno kolo. Po 70 km jsem se chytil mladíka ze štafety, který aktuálně běžel tempo, které mi vyhovovalo. Za osvěžovací stanicí na 2,5 km, jsem v dálce uviděl postavičku jak čistí stolek s vodou. A on to byl mladý běžec z Ukrajiny. Právě mu došla šťáva. Když jsem ho předbíhal, tak musel mít pocit, že stojí na místě. Vzápětí se ke mně připojila motorka doprovázející prvního běžce a také zájem médií, které zde používají též motorky se začal soustředit směrem na mě. V dalším kole na mě také dolehla pořádná krize, naštěstí můj náskok zůstal konstatní asi na 5 minutách. Dostával jsem křeče do zadní části stehen a žaludek se snažil stávkovat. Red Přešel jsem tedy na pití Coly a zapíjel to vodou. Na všech občersteních jsem potom bral houbičky, abych se trochu ochladil, přece jenom bylo asi 24°C. Vítr byl potom docela silný zvláště na dlouhých ulicích nebo kolem kanálu. Přece jenom ty Holandské větrné mlýny mají svůj důvod. Do posledního kola jsem se přece jenom dal trochu dohromady a tempo se zlepšilo na nějakých 4:40 – 4:50 min/km. Což byl pokrok oproti slabšímu předchozímu kolu. Ukrajinec nebyl vidět a tak jsem mohl v celkem v pohodě vychutnat celé kolo a zdravit diváky jako poděkování za jejich usilovnou podporu. Poslední kilometr do cíle potom byl už jen fantastickou tečkou, kdy se mi zase běželo lehce a snadno už kvůli množství diváků, kteří vytvářeli kulisu velkého závodu. Věnec pro vítěze a pózovaní pro fotografy a televizi potom dává vitězi pocit, že je alespoň na oněch symbolických 5 minut slavný. Výsledný čas 7:11:27 je sice 13 minut za mým osobákem, ale při mé aktuálně slabší formě a zároveň za počasí, kdy více jak polovina startujících vzdala, velice solidní výsledek.

Věnec jsem nakonec úspěšně zapoměl v tělocvičně, aby potom před půlnocí kdosi telefonoval k Dijkovým, kdy že si jej vyzvednu.

Z naší výpravy Alena Žákovská doběhla parádním druhém místě a Vilma Podmelová na třetím místě na 50 km. Mirek Kadlec, který zde byl poprvé, musel vzdát pro zánět achilovky.

Porovnání mezičasů prvního a druhého v cíli

Red

Výsledky závodu včetně mezičasů

Zde

Web závodu

http://www.runwinschoten.nl/

Fotky na Rajčeti

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
245
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
835766

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images