MS, ME, WMA na 100 km Gibraltar 2010

Red

Štěstí navštívit toto Britské dominium jsem měl už po druhé ve dvou letech. Loni to byl Světový pohár na 50 km a celá organizace závodu dosti pokulhávala. IAU byla na rozpacích zda má opravdu pro 2010 svěřit Gibraltaru pořádání MS na 100km. Stalo se tak, protože byl zcela změněn pořadatelský tým a záštitu nad závodem převzala místní vláda.

Vzhledem k tomu, že jsem měl zdarma letenku od Lufthansy z Prahy do Barcelony, tak jsem s Renatou cestoval úplně jinak než zbytek týmu, který jel pod dohledem Otty Seitla z Vídně. Sešli jsme se v Malaze na letišti a po zapůjčení aut jsme vyrazili na Gibraltar. Mimochodem zapůjčení aut se ukázalo nejekonomičtější volbou, protože cena auta včetně nafty a veškerého pojištění přišla na 3 dny  87€.

Red

Na Gibraltaru jsme našli sportovní halu a pořadatel nás odvedl na loď Princes Danae, kde jsme dostali ID karty, pokoje a protože už bylo po 23:00, tak i dvě plata sendvičů na místo večeře.

Druhý den před snídaní jsme se šli proběhnout s výjimkou Milana, kterému v letadle nepřiletěl batoh a neměl se v čem proběhnut. Ráno proběhla konference IAU, které se zúčastnil Otto jako zástupce ČAU. Zbytek výpravy se šel podívat na skálu, jak tam řádí místní opice. Hned po vydatném obědě následovala technická konference, na které byla nejzajímavější diskuze ohledně používání sporttesterů a GPS přijímačů. Zatím co v minulých letech to nikdo neřešil, tak nyní je striktní zákaz s odkazem na použití technických prostředků během závodu. Na otázku německého činovníka Proč ( v originále „Warum“) byla odpověď, že je zakázáno všechno co vysílá signál (transmit). Na moji námitku, že GPS zařízení signál pouze přijímá, byla odpověď, že vlastně obojí je špatně. Zdá se, že je to prostě zakázaný a hotovo. V 16 hodin byl odjezd na slavnostní zahájení ve sportovní hale, kde nás vítala kapela a asi 65 diváků. Mám pocit, že tradiční ceremoniál s flag parade je o trochu lepší varianta prezentace. Večeře byla potom stejně jako všechny dosavadní jídla výborná a všichni jsme značně přecpali. 

Red

Vzhledem ke startu, který byl v 6:30 ráno, se bylo možno nasnídat už od 4:00. Budík zazvonil ve čtyři ráno a já se rozhodl, že vlastně mám v žaludku ještě večeři a proto jdu pokračovat ve spánku. Nakonec jsem vstal 5:30 a po nezbytných přípravách vylezl ven na krátké proběhnutí. Uběhl jsem právě 200 m, abych se dostal ke startu, kde my vyměnili číslo na zádech za veteránské, abych byl v závodě k identifikování, že jako běžím WMA. Pak už následovala jen rychlá návštěva WC a potom nástup na start do první lajny.

Po startu jsem se zařadil do čelní skupinky, která měla asi 20 lidí. Nejvíc mě v ní zaujal Australan s číslem 1, který vypadal spíše na zápasníka než na ultraběžce. Držel se ve skupině až do 20 km a nakonec podle výsledků běžel pod osm hodin - neuvěřitelné. Po prvním krátkém okruhu nás motorka začala navádět do druhého okruhu, což ovšem vyvolalo bouři protestů od běžců, kteří tvrdili, že už se má běžet na velký okruh. Poté co se celé startovní pole zase seběhlo dohromady, tak uvěřili a naběhli do druhého malého okruhu, aby se později dozvěděli, že měli pravdu. V druhém kole jsme na kruhovém objezdu opustili silnici u přístaviště a přesunuli se na velký okruh, který jsme měli absolvovat 19 krát. Hned po prvním kole, kdy ti pozornější zjistili, že desítka je nějaká pomalá nám oznámili, že jsme na začátku stihli zaběhnout asi o 1300 m více a že se to bude řešit zkrácením okruhu. První kola závodu ubíhala svižně a relativně v pohodě. Hned v tom prvním utekl Nor John Henry Strupstad, ale bez valného zájmu zbytku startovního pole. Přeci jenom do cíle závodu bylo příliš daleko. Ve druhém kole už bylo světlo a tak se nám běželo veseleji. V pravidelných intervalech každého druhého kola jsem si vzal gel. Doplňování tekutin nebyl problém, protože kromě občerstvovacích stanic kousek od cíle bylo k disposici ještě občerstvení s vodou na nejzažším  konci okruhu, hned po výběhu kopce. Ten kopec ostatně nebyl nic snadného. Vybíhalo se zde z doků a bylo to asi 40m převýšení na 400 metrech délky. Vodu nám podávali v lahvičkách, což sice bylo trochu plýtvání, ale zato to bylo pohodlné a voda se dala nést celé kolo. Jinak podávání vody v kelímcích považuji za blbost, protože se nedokáži napít bez polití nebo nutnosti zastavit a to neberu variantu, kdy se občas tak trochu utopím v kelímku.

Red

Čelní skupina, kde jsem se pohyboval postupně zřídla o Italy a několik dalších závodníků. Aktivní v ní byli tří Japonci a Švéd Jonas Buud, kousek za námi běhal zbytek pole, kde bylo vidět například i Pefa. Po čtvrtém kole závodu se Rus Burzak rozhodl pro sólové stíhání Nora. Odvážné leč předčasné rozhodnutí na 20 km. Zatímco většina startovní pole příliš neřešila kam odskočit na WC, tak Japonci předváděli zajímavou záchodkovou šachovou partii. Téměř v každém kole na konci stoupání jeden z nich zmizel v budově po pravé straně hned u závory při vjezdu do doků. Až, když druhý Japonec odbočoval tímto směrem, tak mi došlo, že tam jsou záchodky. Zajímavé bylo, že asi o 70 metrů dál byl tři přenosné WC kousíček od občerstvení, ale ty nepatřili k oblíbeným mezi Japonci. 

Maraton jsme odhadem proběhli v čase kolem 2:46-2:47, odhadem proto, že jsme pořád měli náskok 1300 m oproti oficiálním cedulím. Japonci se na čele měnili, ale pořád jich kolem mě běželo kolem 3. V náběhu do 55 okruhu nás dotáhl Michael Wardian a s výkřikem radosti vyrazil ku předu. Nor Strupstad v těchto chvílích už závod vzdal a Rusa Burzaka jsme za chvíli předběhli. V náběhu do 12 kola jsem se ocitl na třetím místě spolu s jedním Japoncem, před námi byl akorát Wardian. Když jsme probíhali doky, tak najednou Michael běžel proti nám. Po chvilce uvažování mi došlo , že to bude to zkrácené kolo, které uvede závod·do té správné délky 100 km. Na otočce mě začali navádět do zkráceného kola, ale Japonce posílali dále. Musel jsem na něj zakřičet, aby pokračoval se mnou - nechtělo se mi běžet 35 km sólo. Japonec se nakonec rozběhl za mnou, aby ve chvíli, kdy se dostal na mou úroveň, jsem zjistil, že nemůžu. Přišla krize a pořádná. Nohy nešli, tělo bolelo a začali mě postupně předbíhat ostatní běžci. Moje tempo spadlo někam k 5 minutám na kilometr a měl jsem co dělat abych dokázal pokračovat v pohybu dopředu. Při průběhu občerstvovačkou jsem natlačil gel vzal si kolu a objednal si na další kolo Redbull. V průběhu kola mě předběhlo asi 5 lidí včetně Pefa. To, že mě předběhli mi nevadilo tolik, jako to, že jsem měl pocit staní na místě, zatím co oni běží. Další kolo a tělo pořád stávkovalo. Ve chvíli, kdy mě doběhl Milan, kterého jsem před tím předběhl o kolo, jsem někde našel sílu k tomu to znovu zkusit. Řekl jsem mu, že to chvilku poběžím za ním. A ejhle zázrak se stal. Po kilometru jsem se začal cítit o hodně lépe a řekl jsem Milanovi sbohem. Během dalšího kilometru jsem se dostal do tempa a všechno začalo být o hodně veselejší. Už mě nikdo nepředbíhal, ale naopak jsem se před několik běžců dostal. Nakonec jsem před sebou uviděl Pefa, který zrovna prodělával svou krizi a přecházel do chůze. V těchto chvílích mě doběhl další běžec japonského vzhledu, ale tentokrát v Americkém dresu. Spolu jsme se naháněli dva okruhy. Po rovině mi kousek utekl a já ho zase předběhl v kopcovité části okruhu.

Red

Dvě kola před cílem jsem začal zase pociťovat úbytek energie. Stálo mě to další asi  3 místa v pořadí. V posledním kole mě předběhl Japonec Hara se kterým jsem už běhal na začátku a další Američan Woods. Snažil jsem se neztratit z dohledu a výběh kopce mi opět rozproudil krev natolik, abych začal zvyšovat tempo. Najednou jsem zjistil, že se přibližuji k Američanovi dostal jsem tím další impuls a opět jsem zvýšil tempo. Pocitově jsem běžel neuvěřitelně rychle a to, že jsem Woodse minul velmi rychle a k Japonci jsem se přibližoval, tak že jsem uvěřil v posun o další místo a doběhl v čase 6:58:26 - tedy pouze 19 vteřin za osobákem. Škoda, že jsem neměl GPS, aspoň bych věděl jakého tempa jsem v závěru schopný. Ještě větší škoda je, že jsem tuhle energii objevil až v závěru závodu, kde mi sice pomohla vylepšit umístění o dvě pozice, ale medaile na MS a ME byly bohužel ztraceny. Doběhl jsem do cíle, kde mě uvítala Renata, aby mi pomohla odplížit se do odpočinkového stanu.

Během 10 minut jsem byl relativně v pohodě a po převlečení , nás pořadatelé hodily k lodi. Vysprchoval jsem, vzal foťák a jeli jsme zpět na trať počkat na doběhnutí zbytku týmu. 

Večerní vyhlášení proběhlo opět ve sportovní hale, ale bylo bohužel opožděno téměř o hodinu. Po mém dotazu, mi bylo odpovězeno, že jsou problémy s počítačem a některé pozice jsou upřesňovány za pomocí kamery. První se vyhlašovali výsledky WMA a tak jsem si mohl užít svých 5 minut slávy před asi 50 diváky a všemi národními týmy. Po vyhlášení, kdy se letos nejvíce hrála Japonská hymna, nám dudácká kapela zahrála na rozloučenou s letošním MS. Spát jsme šli po večeři až kolem 1 hodiny ráno a vstávali jsme před pátou, aby jsme byli na letišti včas.

Výsledky

Muži MS, Ženy MS, Muži ME, Ženy ME, WMA

Fotky na dao.rajce.net

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
243
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
804946

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images