Bieg Sztafetowy Kopalnia Soli Bochnia 2011

Využil jsem nabídku Otty Seitla na štafetový závod v Polsku. Lákala mě šance podívat se do dolů sice jen slaných, ale přesto dost hlubokých.

Red

Přijeli jsme v pátek večer a hned jsme nafárali na šachtu. Dvoupatrová klec nás zavezla do 200 m hloubky a po asi kilometrové chůzi širokými chodbami jsme se dostali do velkých jeskyní obložených dřevem. V podstatě se zde nachází rozsáhlá podzemní ubytovna, kde je k dispozici i bufet a obchod se suvenýry. Našli jsme si ve stovkách postelí svoje místo a vyzvedli si na prezentaci čísla a čipy pro závod. Pivo před spaním nám potom pomohlo s usínáním v nezvyklém prostředí a protože jsem si nestihl nic nakoupit na jídlo, tak jsem si dal docela dobrou pizzu.

Red

Start závodu byl ráno v 10 hodin. Byl tu pravda malý problém s přetížením záchodů a umývárky, ale nakonec jsme to všichni zvládli v pohodě a v čas před startem. Naše družstvo bylo až na mě složeno s běžců MK Seitl Ostrava a doprovod nám dělal sám principál Otto. Dalšími účastníky byli Milan Adamec, Láďa Dvorský a Roman Slovioček což znamenalo, že máme slušně výkonné veteránské družstvo, kterého hlavní cíl bylo umístit se do 10. místa a tím zajistit účast pro příští rok kvůli vyhnutí se loterii, která určuje dalších 50 čtyřčlenných družstev pro start v tomto závodě. Pravidla tohoto závodu říkají, že družstvo musí 4 členy, kteří se střídají v závodě nejdříve po jednom okruhu, který má 2420 metrů. Člen družstva, který startoval na prvním úseku, shodou okolností jsem byl vybrán, musel být připraven k odchodu na trať už v 9:30. Důvod bylo, kromě tradičních proslovů v místní solné kapli, ještě hromadný falešný start pro novináře a následně i ostrý start. Tento druhý start byl rozdělen do pěti skupin po 12 lidech, abychom se při hromadném startu nepřizabili. Mezi skupinkami bylo asi 100 metrů a byli jsme tím docela roztažení po velké části tratě závodu. Po odpočítání jsem spolu s dalšími prvoběžci štafet vyrazil na první o něco delší kolo 12 hodinové dřiny na šachtě.

Red

Trať závodu vedla v chodbách o šířce asi 3 až 5 metrů a stropem ve výšce asi 3 metry, který občas snižovaly různé technické instalace. Povrch byla dlažba, která ale bohužel nepokrývala celou šířku tratě. Na asi 70% vedla kolem dlažby úzká kolej, ve které byl štěrk, šotolina a občas i vyčnívají pražce. Lampa byla každých asi 20 metrů a byla dobrá pro turisty. Pro běžce, kteří se pokoušeli běhat co nejrychleji to bylo na hranici únosnosti. Pokud běželi dva běžci proti sobě, tak to bylo ještě v pohodě, ale ve chvíli, kdy ještě musíte předbíhat, tak se s toho stávalo opravdové dobrodružství. Zpestřením trasy potom byla jedna zatáčka s křižovatkou a velká jeskyně s podzemním kostelem a lavicemi. Zde také bylo občerstvení, které jsem využil jen v pauzách, protože při tempu kolem 3:10 min/km prostě občerstvovat nemůžu. Hlavním problémem bylo předávání štafety, protože toto místo sice přímo navazovalo na jeskyně, kde jsme bydleli, ale bylo zde docela málo místa. Vzhledem k omezenému prostoru zde neustále probíhal boj těch několik židliček a také prostor na uložení věcí nebo i ulehnutí na zem. Většina lidí musela zůstat stát a ještě štěstí, že některé štafety zvolily taktiku, kdy třeba 2 členi běhají a dva odpočívají v posteli. Naše taktika byl optimalizovaná na maximální výkon a střídali jsme se po jednom povoleném kole. Na každého vycházelo cca 8 – 10 minut zátěže a potom 27 – 29 minut odpočinku. Každý si musel hlídat svůj čas a svého kolegu, který mu měl předávat štafetu. Důležité je sledování času, aby následující běžec se včas stihnul svléknout převzít štafetu od kolegy. Pokud by se to nějakého důvodu nestal tento by asi musel běžet ještě jeden úsek.

Red

Běhat úseky stylem 2,42 km a potom necelá ½ hodina pauzy vypadá ze začátku jako pohoda. Po pěti hodinách už je zdlouhavé a po 8 hodinách se tělu už zatraceně nechce vstát. Můj úsek vypadal asi takto: dvě minuty před limitem jsem se vysvlékl z teplákovky a šel jsem se procpat skrz dav čekajících běžců na jejich kraj. Tady jsem vyhlížel do tmy chodby Romana Slowioczka. Abych se neustále nepletli, tak duo pořadatelů formou hlasité pošty předávalo informaci o čísle, které právě dobíhá. Chtělo to ovšem znalost polských číslic a někdy pohotovost a obratnost, protože dobíhaly třeba tři štafety najednou. Rozběhnutí do tmy ve směru vpravo od našeho stanoviště znamenalo běžet do mírného kopce, který se v průběhu hodin zvyšoval nejméně 2 metry. Horší byl silný průvan, který byl vždy po startu proti běžcům. Protože jsem běhal v trenkách a tričku, tak po pár hodinách mě už pěkně rozklepávala zima až do první obrátky, která byla kus za zatáčkou. Zde také bylo nejužší místo trati, kde asi na 30 metrech byla šířka maximálně 1,5m. Na otočce byl měřící pás a kužely. Nevýhodou byla nutnost téměř zastavit a znovu se rozběhnout do plného tempa. Zpět to bylo už po větru (nebo po průvanu) a tak jsem se začal zahřívat. Druhá větší část chodby měla rozhodně teplejší klima a jediné místo, které bylo nepříjemné byla příčná chodba, odkud přicházel zápach z kuchyně, která byla asi o 15 metrů níže. Na další otočce už ze mě pěkně tekl pot a byl jsem rád za tričko a trenky. Před doběhnutím k předávacímu území jsem proběhl kostelem a vzápětí už jsem slyšel „siedem“ a předával Milanovi Adamcovi. Dalších pět minut ze mě tekl pot a po krátkém odpočinku se cyklus opakoval.

Red

Naše družstvo od začátku bojovalo o 3. až 5. pozici. Nejhůře jsme byli čtvrtí, ale páté družstvo bylo na dohled. S družstvem se startovním číslem tři jsme si vyměnili pozici nejméně 3 x. Nakonec jsme se odpoutali a lepším výkonem v posledních 3 hodinách jsme získávali stále větší náskok. V posledních hodině závodu, když jsem běžel svůj 19. úsek bohužel Milan nestihl svou předávku a tak jsem musel absolvovat další kolo. Vzhledem k tomu, že už jsme měli náskok jednoho a půl kola, tak to kluci doběhali beze mne. Zabalil jsem věci a šel se vysprchovat do jedné ze 3 sprch, které byly k dispozici. Náš finální výsledek byl výborný - 3. místo a 189,298 km. Na první místo nám chyběli 4 kola a na druhé 2 a půl kola.

Výsledek jsme potom oslavili pivem a Romanovou slivovicí. Ráno jsme se vydali na prohlídku dolu po které následovalo vyhlášení. Solný kámen a medaile byly kromě pár zlotých hlavní odměna za tenhle zajímavý závod.

Výsledky v PDF zde

Web závodu

Fotky na rajčeti

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Plán akcí

Žádné události

Statistika

Návštěvníci
3
Články
244
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
819197

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images