6 hodinovka Stein: 4 hodiny běhu a 2 hodiny trápení

IMG_8741Cesty na závody bývají dost různé. Na 6 hodinovku do Steinu jsem se dostal díky setkání s Hanem Frenkem na CCUM v Mexiku v loňském roce. Už od října mě bombardoval emaily, jestli bych nepřijel na jeho 6 hodinovku do Steinu, která je nejrychlejší na světě. Dlouho jsem váhal, protože jsem pořád ještě přemýšlel o dalším možném startu v Mexiku. Nakonec rozhodnutí padlo až v lednu, kdy jsem začal shánět letenky. Napřed jsem myslel, že poletíme do Amsterdamu, protože Google ukazoval Stein někde 50 km od něj. Naštěstí mně Han včas upozornil a já podle jiné mapy zjistil, že ten správný Stein leží kousek od Maastrichtu na řece Maas, do Belgie a do Německa co by kamenem dohodil. Nakonec nejlepší na tom všem bylo, že jsem sehnal letenky z Brna do Eindhovenu. Taky jsem pochopil, co znamená Low Cost aerolinky – cestuj s minibatůžkem a mi tě možná odvezeme. Každý detail zvyšuje cenu letenky, a když jsem si dovolil vzít sebou něco na běhání, tak už to vypadalo skoro jako normální letenka. To bylo také poslední, co jsem musel zařizovat. Všechno ostatní obstaral Han, včetně odvozu z letiště a ubytování v Elsloo, což je městečko navazující na Stein. Po příjezdu do hotelu jsme hned šli na večeři, kdy na nás čekal Han ve vedlejším Café. To by se to jezdilo na závody, když se o Vás někdo takhle vzorově stará.

V sobotu jsme nakoukli do nádherné staré části Elsloo a k řece Maas. Odpoledne jsme si Renatou šli zaběhat do parku Steinboros, kde se zítra měl běžet závod. Přípravy byly v plném proudu a tak jsme si alespoň oběhli jedno kolo s Hanem a jeho přáteli, abych tušil, do čeho půjdu. To jedno kolo mělo přesně 3123 m a převýšení asi 5 m na kolo.

V neděli ráno nás vzal běžec z Německa, který spal ve stejném hotelu až na místo startu. Počasí bohužel odpovídalo předpovědi a tmavé ráno se mračilo na teploměr, který ukazoval kousíček nad nulu. Nakonec jsem přece jen zvolil trenýrky a dlouhý rukáv. Start byl potom kousíček od velkého autobusu, který měl příhodné jméno Jurywagen a po celou dobu závodu se z něj ozýval hlasitý komentář v Holandštině, kdy jsem samozřejmě rozuměl jen jména. Renata s občerstvením čekala jen asi 50 m od něj a užívala si to vlastně celou dobu.

Po startu jsem nasadil 4 minutové tempo, které jsem poctivě držel téměř celé 4 hodiny. Problémem se ukázalo občerstvení. Asi po 50 minutách jsem vzal první gel, a v dalším kole ho zapil vodou. Bohužel u toho na další dvě hodiny zůstalo, protože zůstal ležet v žaludku prakticky bez užitku. Měl jsem v sobě prášek, dal jsem kapky na žaludek, později začala Renata přidávat do vody mátu. Pořád stejný. Až kolem třetí hodiny kroužení jsem do sebe začal opatrně soukat další gel. Maraton byl ve velmi dobrém mezičase kolem 2:49 a 50 km potom 3:21. Někdy v té době mě doběhl Ralf Preibisch – Němec, který žije v Holandsku a kterého jsem kdysi potkal v Galway (IRL). Protože byl maskován čepicí, tak jsem ho nepoznal a navíc podle výsledků mi vydržel jen asi 3 kola a závod ukončil na 45 km. V té době mě už nesnesitelně bolelo zánártí a prsty na pravé noze. Ta levá byla lepší, ale zase ne a tolik. Povolení tkaniček pomohlo jen chvilku. V čase 4 a půl hodiny už byl znát značný úbytek mého tempa a také už mě předbíhal pozdější vítěz Gino Casier z Belgie. Tempo padalo prudce dolů a za chvilku jsem se ploužil někde na úrovni 5:40 min/km. Naznal jsem, že nemá cenu dále snášet bolest a alespoň si vytáhl vložky z bot. Ty 2 minuty ztráty už nemohly vůbec nic změnit. Bez pomoci Renaty by se mi to asi nemohlo povést. Každý pokus o ohnutí nohy končil slušnou křečí, což byla jasná známka, že tělo vyhlásilo odborovou stávku pro pokus ho vyčerpat. Dále už to bylo stále stejné s jedinou změnou v posledním kole, kdy mě předběhl běžec a začal povzbuzovat, ať se ho držím. Postupně jsme se rozběhli do tempa 4:40 min/km a vzápětí pod vidinou posledních 8 minut jsem se vybičoval zpět do závodní čtyřminutovky. A to se vyplatilo. Předběhl jsem čtvrtého běžce a dokončil na tomto ne zrovna populárním místě.

Po doběhu jsem položil číslo a čekal, až si mě Renata vyzvedne. Energie na cestu zpět nebyla a navíc jsem musel hlídat číslo. No ne? Následovala zimnice, žízeň a vyhlášení. Protože vyhlašovali pět prvních běžců, tak jsem dokonce stál na pódiu a dostal miniaturní pohárek a tlustou obálku – bylo v ní totiž 10 pětieurovek. Za svůj ne zrovna optimální výkon jsem se Hanovi omluvil, ale protože sám je běžec s mnoha zkušenostmi , tak moje selhání v roli favorita bral velmi sportovně. Možná mě za rok opět pozve.

Použitá suplementace při závodě: gel Inkospor, xTreme Guarana

Výsledky

Web závodu s fotkama a online výsledky

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
245
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
822401

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images