Devatý Winschoten

Start a cílAčkoliv se to zdá neuvěřitelné, tak letošní závod v holandském Winschoten byl už mým devátým startem na tomto úžasném závodě. Všech devět účastí je možné si prohlédnout v přiložené tabulce. Ten letošní start sice nebyl zrovna nejlepší, ale zdaleka také nebyl nejhorší. Hodně věcí je v našem moderním světě bohužel relativních a tak co se týče relativity tohoto úspěchu, tak jsem dost spokojený. Ještě ve čtvrtek před odjezdem jsem si opravdu nebyl jistý, zda zvládnu uběhnout více jak 10 km v kuse.
Minulou středu při hodinovce TEC jsem si totiž skřípl nerv někde v oblasti mého pohnutého SI. Když jsem po 10 km ukončil hodinovku, tak jsem během chvilky zatuhnul tak, že mi dělalo velké potíže se vůbec dostat dva kilometry na Šumavskou do kanceláře. Dokonce jsem vypadal, tak zbědovaně, že mi jeden pán nabídl, jestli nepotřebuji někam zvést.

Esíčko mi napravil Kuba Antoš, ale podrážděný nerv si dál bolel jako by se nechumelilo. Nakonec nezbylo než vzít prášek, ale i z jeho pomocí jsem zvládl nanejvýš 12 km a tempo 4 min/km vypadalo hodně vzdáleně. Navíc, když jsem šel z práce domů, tak se moje kulhání blížilo tomu Čepkovu ve filmu Petrolejové lampy. Ve čtvrtek jsem potom s povděkem uvítal nabídku Vilmy, že mi sežene něco silnějšího od ní ze špitálu. Lék zabral na tolik, že jsem při chůzi přestal kulhat a na nadcházející víkend jsem díval o trochu pozitivněji.dijks
Cesta proběhla v pohodě až na hodinu a půl zácpy v Německu a tak nás ve Winschotenu už netrpělivě čekal ubytovací výbor, který promptně zajistil rozdělení do našich náhradních domovů. Se mnou šel můj letošní doprovod Vašek Knobloch a už po osmé za sebou to bylo u Dijkových, kteří se podílejí i na organizaci závodu. Margriet vede ubytovací výbor a Bert pracuje v organizaci závodu. Jejich pohostinnost je příkladná a tak se jim snažím odměnit tím, že když se umístím, tak i jejich společenská prestiž stoupne. Letos dokonce byl o jejich rodině článek v místních novinách, že prý každý rok ubytovávají nějakýho Orálka z Čech.
Ráno dlouho řeším co, obléci, protože šarlatánům vyšla předpověď a venku prší. Má být 15°C, takže vezmu dlouhý rukáv, trenky, rukavice a kšiltovku do deště. Nakonec si to na startu rozmyslím a místo dlouhého rukávu vezmu krátky. Snídani jsem odbyl trochou čaje, banánem a Guaranou. Hned potom vyrážíme na obhlídku místa, kde je letos Refreshment Zone, tedy kousíček za startem. Pak už jenom využívám výhody bydlení za rohem a v klidu si před startem odskočím na WC do náhradního domova.winschoten2
Výstřel a Francouzký favorit Boch jde rychle do čela. Za ním se vytvoří malá skupinka, kde je kromě mě Radek Brunner a Maďaři Steib a Zabari. Po necelém kole jsme se dostali s Radkem do čela a zbytek skupinky začal trochu ztrácet. Zatím se mi běželo dobře a hamstring i bolest v kříži byly cítit velmi slabě. Dvě kola jsem se snažil Radka brzdit, protože neustále tlačil tempo někam ke 3:50 min/km a já chtěl běžet na 4 minuty. Potom jsem to vzdal a nechal jsem ho užívat si chvilky slávy s motorkami a rozhodčíma za zadkem. Já jsem si užíval své roky budované popularity, kdy mě většina diváků povzbuzuje jménem aniž by ho musela hledat ve startovní listině.
Hned v prvním kole volám na Václava, ať mi dá gel. Což ho očividně překvapilo, protože mi nutil vodu nebo jonťák. Tím pádem přišel na řadu můj rezervní gel, který jsem předvídavě připevnil na triko v malém sáčku. Potom jsem už v každém dalším kole bral jeden gel, který jsem do sebe natlačil na dalším občerstvení. Spotřeba tekutin byla kupodivu minimální. Kdo by to byl řekl v tomto anglickém počasí. Všechno šlo téměř podle plánu. První krize asi třicátém kilometru šla rozběhnout velmi snadno. Ta druhá na 55 km už o dost hůře a navíc mě předběhli Boch i Steib. Naštěstí už v dalším kole jsem se chytl jednoho štafetáře a ten mi pomohl držet tempo na hranici 4:20 min/km. Bohužel už v dalším kole jsem to nezopakoval a tak pokles tempa pokračoval. Radka jsem pravidelně viděl v kilometrovém úseku kolem osmého kilometru, kde jsme běhali proti sobě. V kole číslo 8 mě začalo bolet zánártí pravé nohy tak, že jsem musel zastavit a povolit si tkaničky. Ztráta to byla nejmíň minuta, ale přesto jsem se Radkovi přiblížil a Maďar Steib byl na dosah. V dalším kole už Steib přešel na turistiku, ale moje tempo se bohužel také nevylepšilo. Při náběhu do
winschoten1posledního kola už jsem mohl doufat jen v zázrak typu, že se opět rozběhnu do nějakého slušného tempa. Zázrak se nestal a tak jsem odtrpěl poslední kolo a na 99 km jsem si už mohl dovolit zdravit diváky. Cíl jsem si užil a hned po jeho proběhnutí jsem dostal deku. Tedy obyčejnou a ne tu vojenskou, kdy by mě pořadatelé zmlátili za mou dnešní devátou účast v závodě. Jeden z pořadatelů mě jako živoucí podpora odvedl do haly, kde jsem svalil na židli a snažil vstřebat dojmy z letošního závodu. Soupis toho co mě letos bolelo by byl úctyhodně dlouhý. SI a bolest s tím spojená nebyly žádným překvapením. Nepříjemné překvapení byla bolest levého hamstringu a potom křeče zevnitř stehen, kdy sval tlačil na meniskus a pocit, že to koleno nemusí vydržet byl dost nepříjemný. Nejhorší bylo, že když jsem se měl pokusit po 10 minutách sezení vstát a jít, tak jsem teprve zjistil, co už zatuhlo a co mě vlastně bolí. Na olympiádě handicapovaných bych měl nominaci jistou. Velmi dobrým zjištěním bylo, že jsem až do cíle neměl žádný problém se žaludkem a to jsem snědl 8 gelů. Neuvěřitelné.
Veselá příhoda následovala, protože jsem Berta pověřil úkolem, ať zjistí, kdy je vyhlášení. Po dlouhé době přišel říci, že je to 18:45 a já vzápětí při oblékání zjistil, že na cedulce, kterou mi pověsili v cíli kolem krku je napsáno 3. místo – vyhlášení 18:45. Smál jsem se ještě po cestě ke svému náhradnímu domovu.
Po vyhlášení jsme se sešli ve stanu, který si postavili pro svoji štafetu naši domácí a jejich sousedé. Napřed naše česká skupinka popíjela pivo docela osamoceně, ale postupně jsme stan zaplnili a posléze pokračovali u Dijků doma. Přijde mi neuvěřitelné, kolik lidí se u nich vždy sejde. Posledním úspěchem sobotního dne bylo, že jsem rozdal oba poháry, které jsem dostal za celkové třetí a vítězství v kategorii.

 

Závěr: výkon 7:22:26 a třetí celkové míst není sice výsledek ve který jsem doufal, ale vzhledem k mému stavu stále potěšující. 

 

Graf časů na jednotlivá kola

Je vidět fantasticky vyrovnanou křivku Michaela Bocha a jak ostatním jde křivka dolů

 

mezicasy

 

Přehled mých výsledků ve Winschotenu

 

ucasti

 

Výsledky závodu

 

Fotogalerie

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
243
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
804945

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images