Veselé Velikonoce přejí z Texelu

IMG 2310-smPozvánka

Loni po doběhu stovky ve Winschotenu mě oslovil pán s dotazem, jestli poběžím příští rok MS na 24 hodin. Nechápal jsem, proč se ptá, ale odpověděl dle pravdy, že ne. On na to, že mě pozve na jeho závod na ostrově Texel. Vzápětí jsem na to zapomněl, a proto mě mohlo příjemně překvapit pozvání, které jsem dostal těsně před vánocemi. Martien Baars mi psal zda si na něj pamatuji a že mě zve na závod 120 km okolo Texelu, který je na Velikonoční pondělí. Proč bych nejel na výlet do Holandska, kde mě znají skoro, tak dobře jako třeba na Blanensku.

Po výměně několika e-mailů jsem se rozhodl, že budeme cestovat letecky a v Amsterdamu si půjčíme auto, abychom se mohli po ostrově porozhlídnout. Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí, protože na ostrově je toho k vidění docela dost. U Dollarů jsme s Renatou zapůjčili zánovní Fiat Punto s automatickou převodovkou. Dobré autíčko na popojíždění ve dvou lidech, až na ten zvuk motoru. Byl to benzín, ale pocit byl, jako když jezdíte s traktorem. Očividně eko vynález se třemi válci. Protože Texel je ostrov, tak k dopravě je nutné použít trajekt. Ten jezdí na ostrov každou hodinu o půl od 6:30 do 21:30. Tím, že letadlo mělo malé zpoždění, jsme se vyhnuli frontám a po zaplacení zpáteční jízdenky najeli přímo na loď. Než jsme se porozhlédli, tak už jsme museli nasednout do auta a vyjet k hotelu Bos en Duin, kde pořadatel zajistilIMG 2408-small ubytování. Spali jsme v apartmánu s kuchyňkou a dvěma ložnicemi. V té druhé spali Margeret a Bert Dijkovi, kteří tady byli jako delegace z Winschotenu. S oběma se velmi dobře znám, protože mě u nich doma už 9x hostili, na mé oblíbené stovce. Ostatně s Winschotenu nebyli sami, byla tu i Liesbeth Jansen s manželem a Henry, který je ve Winschotenu ředitelem závodu. Ostatně Winschten je letos v září hostitelem MS na 100 km.

Ostrov

Závod, na který jsme přijeli se oficiálně jmenuje De Zestig van Texel, což znamená šedesátka okolo Texelu. Ovšem pro labužníky zde přichystali i onu inzerovanou 120 km trasu. Zajímavostí je, že pořadatel závodníkům přidělí doprovod na kole, který mu veze občerstvení. Důvodem je, že občerstvovačky začínají fungovat až po 10 hodině a pro velkou část prvního okruhu pořadatel nedělá značení. Na 120 km bylo na startu asi 35 lidí a na 60 km více než 550 a k tomu ještě štafety. Vzhledem k tomu, že jsme přicestovali už v pátek a závod byl až v pondělí, tak jsme měli dva dny na prohlídku ostrova a případně i trasy závodu. Pokud chcete zažít téměř esenci jara a velikonoc, tak jeďte na Texel. Tráva je zelená, tak že se smaragdy musejí stydět. Všude ji spásají ovce, okolo kterých pobíhají čerstvě narozená jehňata. Každou chvilku nad vámi přeletí husy, a kam se podíváte, jsou nějací další ptáci, kteří se zrovna chystají hnízdit. Teplota letos sice byla maximálně 10°C, ale sluníčko dělalo divy. Ostrov patří mezi oblíbené turistické destinace, a přestože jde o Severní moře, tak v létě se na krásných písečných plážích asi opalují davy. Prý hlavně Němců. Ostatně i teď na jaře bylo na plážích celkem zaplněno. Hned první den jsme při ranním výklusu prozkoumali místní les a potom hned pláž. Všechno kousek od našeho ubytování. Navíc každých 5 km je hospoda nebo kavárna. Hlady a žízní při objevování krás ostrova rozhodně neumřete.

Závod

17043981176Start 120 km byl v 4:35 v městečku Den Burg (Holandsky [den burch]). Budíček ve 3:30 jsem neabsolvoval sám, ale i Bert, který mi měl dělat doprovod na prvních 60 km. Byl důkladně připraven: elektrokolo, tašky na nosiči, krabička na věci a hodně oblečení. Všechno se mu později hodilo. Moje vybavení zahrnovalo dlouhý rukáv z Techfit materiálu, tílko a trenýrky, protože jsem doufal, že teplota bude snesitelná. Jako obutí jsem zvolil Adios Boost, které jsou na podobné vzdálenosti ideální, protože dostatečně pohodlně a zároveň i ještě lehké. Jako jídlo na cestu jsem si nachystal Inkospor gely jednu Guaranu na zpáteční cestu. Na pití dvě lahve vody a trochu energetického nápoje, který jsem nakonec vůbec neochutnal. Ještě jsem Bertovi dal to tašky lehounkou bundu Adizero Climaprof a elasťáky, kdy se počasí zhoršilo.
Za svitu čelovek jsme vyrazili přesně na čas a čekaly nás dvě hodiny běhu po tmě převážně po pravé straně ostrova. Paul Giblin ze Skotska vyrazil výrazně vyšším tempem než my všichni ostatní. Za ním jsme se pohybovali ve velmi podobném tempu 4:30 – 4:35 min/km spolu s Holanďanem Pieterem Mansem. Po prvních 3 km jsme se silničkami dostali až na silnici vedoucí kolem moře. Ve chvíli, kdy jsme se otočili směrem k severozápadu, tak začal foukat protivítr, který se stal naším dalším doprovodem po mnoho úseků trasy. Běhání za tmy má na Texelu poměrně zajímavou atmosféru. Na každé volné ploše, zvláště na hrázích okolo moře se pásly ovce se svými jehňaty. Každé zasvícení čelovkou zobrazilo spoustu svítících zelených bodů od přihlížejících ovčích diváků. Po prvních 10 km jsem dal gel a zapil ho dávkou vody. Žaludek zatím fungoval bezchybně a já doufal, že mu to vydrží. Asi proto, aby běh po tmě nebyl taková nuda, tak se k protivětru přidalo mrholení a masírovalo nám obličej až k majáku na konci ostrova. Moc se mi hodila víše zmíněná bunda, která přesto že je úplně tenká bohatě postačovala. Maják byl ostatně vidět už z velké dálky, protože je funkční a vysílal světelné signály do všech stran. Těsně před majákem jsme odbočili doleva a přiběhli na betonovou stezku napříč 16447371904rozsáhlými vřesovišti. Začínalo svítat a tak jsem mohl čelovku hodit do jedné z Bertových tašek. Po asi 10 km jsme přeběhli další „kopec“ přes velkou hráz a ocitli se na travnatých plochách, které vedly až k moři. Na zpevněné cestě se nám ukázaly dvě obrovské krávy ne nepodobné bizonům. Docela mi zatrnulo, ale Paul tady už běžel před námi. Ovšem taková kráva by mohla vést k výraznému zvýšení tempa. Nic se nestalo. Místní krávy zřejmě potkávají běžce v 7 ráno každý den.

Další výraznou změnou byl náběh na pláž, kdy jsme museli překonat velké písečné duny, abychom mohli užít východ slunce na Texelských písečných plážích. Teda pokud by nebylo zataženo. Bert stejně jako ostatní cyklisti se odpojil a pokračoval po silnici. Písek na pláži byl naštěstí díky mořským vlnám relativně udusaný a noční příliv byl zrovna na ústupu. V těch místech jsem sledoval Pietera a snažil neztratit jeho stopu. Následoval seběh z pláží, krásná část v lese a opět přeběhnutí dun na pláž. To přebíhání dun jsem opravdu nemusel, protože pokaždé jsem nabral hromadu nového písku do bot. V této pasáži se výrazně vyplatilo sledovat Pietera, protože na jižním konci ostrova jsou obrovské plochy písku a dun a já sám bych si malé žluté vlaječky pro odbočení asi nevšiml. Udusaný písek se změnil na měkčí a běh se stal opět náročnější. Za 20 minut jsme vběhli mezi duny a důsledkem toho jsem se začal brodit v písku. Na začátku asfaltu jsem opět potkal Berta na kole a k otočce zbývalo jen asi 4 km. Kilometr do otočky běžel naproti Paul a na 200 metrech potom Pieter. Na otočce čekala Renata a kousek s námi jela i Margrit na svém kole. Tady se k nám přidal i cyklista na cestu zpět Gijs (čtěte něco jako [cheis]). Ve chvíli, kdy jsem odbočil na cestu do dun, tak Bert předal moje věci Gijsovi. Na dalším návratu na silnici mě měl čekat nový doprovod, ale nebylo to zdaleka tak jednoduché.

Druhá půlka

DSC 0646Mezi pískem a dunami jsem potkal všechny protiběžce a asi 300 m před sebou jsem sledoval postavu Pietera Manse. Ostatně osvědčil se jako vodič i cestou tam. Cesta v písku a později na pláži u moře se zdála delší než pohádky ovčí babičky. Najednou Pieter odbočil z pláže mezi duny a já za ním. Hned za dunou jsem dohnal a ejhle proti nám běží Paul Giblin. První nápad byl, že běží blbě. Bohužel opak byl pravdou, blbě jsme běželi a díky tomu jsme přišli o občerstvení a svoje cyklisty. Navíc jsme si užili asi o 5 km pláže navíc. Paul nám řekl, že o kilometr dál je občerstvení, takže jsem sem rozhodl k němu doběhnout. Pieter klusal kousek za mnou. Na checkpointu se dost divili, odkud se bereme, ale napít nám dali. Řekl jsem jim, ať zavolají mému cyklistovi, že běžím zpět na pláž a ať počká na dalším výjezdu z pláže. Logická odpověď ať jim řeknu jméno a lépe jeho telefonní číslo se u mě pochopitelně nedočkala příliš velkého ohlasu. Prostě jsem to v té chvíli nevěděl. Volejte Martienovi on bude vědět. Na toho číslo určitě měli a jenom jsem si říkal, že uvidíme, jestli se s cyklistou ještě dneska potkáme. Protože z mého hlediska tam nebylo moc jedlého, tak jsem dal kelímek vody a mazal zpět k moři. Sám. Pieter se zdržel na občerstvení. V cíli jsem zjistil, že vzdal na 90 km a jako hlavní důvod uvedl, že ho bloudění a 15 km běh bez občerstvení natolik deprimovalo, že nedokázal pokračovat v běhu.

Více jak hodinu jsem nejedl a tak se začal projevovat mírný hlad a vyčerpání. Na plážích už korzovalo značné množství lidí zvláště v místech průchodů přes duny, kde čas od času byla k vidění i hospoda. U jedné z nich slyším svoje jméno a při otočení vidím mávající postavičku Renaty. První dotaz, který má je: „Kde se tu bereš?“ Podle původní mapky totiž měla pocit, že mám přiběhnout na pláž kolem ní od lesa. Ptá se, jestli něco nechci a já, že cokoliv. Prý má svačinu. 16882848578Ovšem dát si chleba bez možnosti zapití je čin hodný blázna, který se pokouší o sebevraždu udušením. Pokračuji dál po pláži další asi 4 km až do okamžiku, kdy uvidím vlaječku, která konečně ukazuje pryč z pláže. Přeběhnu dunu a tam mě, k mému překvapení, čekal Gijs. Velmi se mi to hodilo, protože už jsem měl oba dva – teda hlad i žízeň. Spravil to gel a půl láhve vody. O kousek dál zamáváme Renatě, která se stihla přesunout s pomocí našeho miniauta. Další úsek byl přes známé pastviny, kde akorát přibylo černých chlupatých krav. Naštěstí je nějakej běžec a cyklista nechával zcela chladnými. Tak jako na pláži i na těchto cestách foukal protivítr, ale aby to bylo pestřejší, tak opět začalo mrholit. Požádal jsem Gijse ať mi najde mou skvělou větrovku a než se mu to povedlo, už jsem byl značně navlhnutý. Přeběhl jsem další hráz a na betonové cestě přes vřesoviště mi začala být zima na holé nohy ošlehávané drobným deštěm. No aspoň mi nebylo horko. Bohužel dlouhá pláž a protivítr se podepsaly na mém tempu, které spadlo na 5 min/km a pomaleji. Přispělo k tomu i vědomí, že nikde nevidím Paula před sebou a za mnou také nikdo nebyl v dohledu. Blížící se maják, který označoval severní konec ostrova, mi udělal velkou radost. Do cíle zbývalo maximálně 25 km. Konečně se začaly objevovat oficiální občerstvovačky. Na několika předešlých místech, kde mělo občerstvení též být, se nacházel akorát stůl a na něm několik zavřených kanystrů s vodou. Občerstvení prostě mělo být až pro běžce na 60 km, kteří byli někde daleko za námi. Důvodem proč jsem chtěl vidět občerstvení, byla touha napít se Coly. Doufal jsem, že mi to přinese trochu energie navíc. No moc té energie nepřišlo a tak jsem se dál potácel se svým cyklistou po hrázích mezi ovcemi a jehňaty. Mezičas na 100 km byl 8:03. Vrátit se na tempu z počátku závodu, tak atakuji traťový rekord. Návraty v čase neumím, ale bolest předních svalů stehen a únava mě opět vedli k myšlenkám na relativitu času, kdy se mi každý okamžik zdál nejmíň třikrát delší než ráno v opačném směru. Další myšlenky vedly k tomu, že na podzim v Řeckém horku mě čeká dvojnásobek dnešní délky. Vůbec mi to neudělalo dobře. Začal jsem praktikovat metody odosobnění a snažil se soustředit na přítomný okamžik a případně na nejbližší další krok. Asi to moc neumím. Při každém kroku bolely nohy víc a víc a dilatace času nadále rostla. Pozitivní byl okamžik, kdy přestalo pršet. Vítr v zádech a z levého boku jsem měl už od okamžiku, kdy jsme minuli maják. Pět kilometrů před cílem vylezlo sluníčko a rázem jsem si vynahradil předchozí zimu. Už se mi nechtělo sundávat dlouhé triko a tak jsem se víc potil a akumuloval energii ze slunce. Když jsme opustili hráze a vydali se směrem do nitra 16863232077ostrova, tak už zbývaly poslední 3 km. V dálce už byl vidět kostel v Den Burgu a o kousek dál nás předjel cyklista v zelené vestě. Právě mě dobíhal první závodník na 60 km. Do cíle zbývalo míň než 1 km a tak jsem se chytl do háku. Tempo se mi rázem zvýšilo o víc než minutu. No vida kolik energie jsem měl schováno. Před cílem jsme si s vítězem šedesátky Iwanem Kammingou podali ruku a doběhli společně. Čas se zastavil na 9:59:29. Někdy se prostě vyplatí finišovat. V cíli čekala Renata, Bert i Margaret a patřičně mě uvítali, jak jen to bylo v davu lidí okolo cíle možné. Překvapivě jsem mohl trochu chodit a bylo mi o dost méně zle než například po nějaké stovce. Toho využili z místního rádia a nahnali mě na rozhovor do improvizovaného studia v místní hale. Nepamatuji se a raději nechci vědět, co jsem ze sebe dostal za úžasné myšlenky 10 minut po doběhu a ve své simple English.

Konec je vždycky dobrý

Pak už byly jen jistoty a pozitiva: polívka, pivo, hamburger, sprcha, vyhlášení a další pivo. Zvláštního setkání se mi dostalo ještě v hale po doběhu, protože jsem uviděl známou tvář. To v Holandsku není zas, tak divné, protože lidí už tam znám hodně. Zvláštní bylo, že to byla tvář, kterou jsem naposledy viděl ve vesnici Urique v Mexických horách. Byl German Silva, Mexičan, který 2 x vyhrál maraton v New Yorku a v Copper Canyonu skončil za mnou na 3. místě. Běžel závod na 60 km. Stihli jsme prohodit pár vět a pro změnu si on šel sednout k rozhlasovému mikrofonu. Později na facebooku jsem zjistil, že German aktuálně žije v Holandsku, kde se oženil a trénuje běžce ve své tréninkové skupině. Svět je poměrně malé místo.DSC 0906
S výsledkem závodu jsem docela spokojený. Jistě Paul mi utekl o pořádný kus, ale měl jsem solidní výmluvu v podobě bloudění a následné demotivace, kdy jsem se pohyboval v jakém si běžeckém vzduchoprázdnu. Docela mě vyděsilo jaká je to ultraběhání dřina. Pět měsíců jsem nic ultra neběžel a ty negativní pocity, které jsou celkem běžné, jsem úplně zapomněl. Nebyl to špatný trénink na Spartathlon, akorát by to chtělo po doběhu do cíle přidat dalších 126 km.

 

Výsledky

 

Obrázky zde a zde, kde si můžete udělat představu o trase závodu

Další obrázky od Bjorna Pareeho

Video ze závodu

Komentáře   

 
0 #1 idealny biustonosz 2015-11-24 08:37
Way cool! Some extremely valid points! I appreciate you penning this post
and the rest of the website is extremely good.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
245
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
822421

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images