Pražský maraton 2017

18361820 1565092613503717 388608685 nPo debaklu na padesátce Castel Bolognese jsem naprosto ztratil chuť běžet v Praze maraton. Abych se odhodlal běžet, byla nutná změna přístupu, o které jsem napsal zde. Zároveň to definovalo závod v Praze jako tréninkový běh, který se náramně hodí do přípravy. Navíc se mi dostalo příležitosti otestovat novou obuv značky Salming Race 5 díky BehejBrno.com.

 

inkový běh, keávod v Praz změna přístupu o

Číslo na PM se musí vyzvednout den dopředu a tak mi nezbylo, než přijet v sobotu. Vzhledem k situaci na silnici mezi Brnem a Prahou, kterou nejlépe definuje název dál-nic, jsem volil vlak a dobře udělal. Svezení pohodlné, na čas a ještě jsem pokecal s výborným maratonským sběračem Mirkem Krumerem. Expo jsem prohlídl, vzal číslo a pozdravil známé na několika stáncích. Přípravu jsem završil palačinkou v palačinkárně kam mě vzali Míša Dimitriadu s Janou a s maminkou. Holky děkuju, pochutnal jsem si. Pak už jsem jen zavzpomínal na mládí, protože jsem přespal na kolejích v Bubenči.

Kvůli oblíbeným problémům s žaludkem (jako, že si mě oblíbily ty problémy ne naopak), jsem raději ráno vynechal jídlo úplně. Na Václaváku poprosil slečnu, aby mi batoh schovala pod pult, že se vrátím a svléknu. To svléknutí zabralo, slečna schovala batoch a já se šel rozklusat na sraz s Pavlem a jeho maratonskou skupinou. Po té, co jsem se svlékl (možná ne tolik, co čekala slečna), jsem už jen mírně panikařil při snaze najít vstup do koridoru A. Start se nakonec povedl aniž, bych musel křičet „Počkejte na mě!“. Stejně pochybuji, že by počkali. Poslední roky jsou nějací bezohlední nebo co.

Tempo mělo být tréninkové, a proto mě vůbec nerozhodilo, že první kilometr byl 3:50 a přede mnou byli kromě stovek běžců i snad všechny holky z MČR. Pocitově jsem se cítil trochu ztuhle asi díky tomu, že tělo se po rozklusu přepnulo do módu Stand by. Tep se na prvních 10 km držel na pěkném průměru 145, což odpovídalo přesně tomu, co jsem chtěl trénovat. Jediná nepřijemnost byla, že žaludek jako obvykle rezignoval na určenou funkci a tu trochu vody, co jsem vypil, se rozhodl uschovat až do doby po závodě. Postupně se mi dařilo posouvat se z jedné skupinky běžců do další, až jsem narazil Petra Vabrouška, bratry Frelichovi a několik dalších. Tempově jsme se trochu prostřídali a to až do 22 km, kde jsem se rozhodl, že otestuje dalšího běžce před sebou. Luboš Hurban ze Spartaku Praha 4 mě udržel a tak jsme si trochu pomáhali až do 35 km, kdy jsem opět trochu přitlačil. Jinak se u mě objevovaly malé výkyvy v tempu, kdy se můj žaludek pokoušel zbavit přetlaku v podobě obvyklé žluté pěny. Naštěstí jsem se udržel, protože být „zachráněn“ zdravotníky kvůli záchvatu vztekliny, bylo to poslední, co jsem chtěl. S blížícím se cílem bylo jasné, že tempo pro dnešní trénink jsem odhadl celkem slušně a doběh po Pařížské byl bez obvyklých křečí a vyčerpání. Čas 2:40:38 celkem přesně odpovídal plánu a mému úsilí, které jsem do závodu investoval. Toť velmi příjemná změna oproti minulému týdnu. Chvilku jsem sice doufal, že poběžím pod 2:40, ale to bych už nemohl říkat, že to byl trénink. Jo a ty Salming Race 5 jsou dost dobrý boty.

 

Diplom a mezičasy

 

Komentáře   

 
0 #1 Víťa Mrkvička 2017-05-09 10:00
Gratuluju k vítězství v kategorii a vůbec k pěknému výsledku! Taky bych chtěl mít takové "tréninkové" časy :-)
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
241
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
745265

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images