100 km - China style

P1Když mi v někdy v červnu přišel email, že se v Číně běží závod na 100 a 50 km jako Word Championschip Trial, tak jsem neváhal s přihláškou. Trochu problém byl sehnat ještě nějakého další běžce, protože téměř všichni, co mají nohy a běhají ultra, se letos přihlásili na Spartathlon. Nakonec pozvánku přijala Petra Pastorová, ale jen kratší 50 km trať. Po několika emailech v obou směrech se všechno zdárně domluvilo a mohl jsem začít zajišťovat víza, letenky a další drobnosit potřebné k našemu výletu. Jako doprovod s námi jela Renata a Otta Seitl.

Až nedlouho před odjezdem jsem si plně začal uvědomovat, kde poběžíme. Tedy, že závod se běží okolo jezera Fuxian, což je kousek od Kunmingu v provincii Juanmin. Kunming je typické provinční městečko, které má jen asi 7 mil obyvatel, ale jezero Fuxian, které je 80 km daleko patří prý k nejkrásnějším v Číně. Malou nevýhodou pro běžce z Brna je nadmořská výška okolo 1800 m a výše a teplota kolem 22 - 25°C. Mám pocit, že by se zde dala dělat docela kvalitní vysokohorská příprava.IMG 3881

Cesta z Prahy do Pekingu probíhala hladce něco přes 10 hodin. Problém jsme si už ne naší vinnou vyrobili v Praze, když nás odbavili jen do Pekingu a na druhou část letu jsme měli opět projít procesem Checkin včetně přesunu zavazadel. Pozitivum bylo, že jsme měli na zavazadly při přestupu kontrolu a negativem, že díky všudypřítomným frontám jsme nestihli přestup. Po další frontě u okýnka na lístky společnosti Haynan se kterou jsme letěli, se povedlo domluvit letenky na příští let, který ovšem odlétal až za 7 hodin. I tak to byl malý zázrak, protože naše letenky by se normálně přepsat nedaly, ale z nějakého důvodu se to povedlo. Ovšem místo aklimatizace u jezera jsme strávili 7 hodin na Pekingském letišti. Po 3 hodinovém letu do Kunmingu už všechno běželo skvěle. Na letišti čekali pořadatelé (dobrovolníci - ještě o nich bude řeč) a za 20 IMG 3940minut jel autobus až do našeho hotelu, což byl 5 (*****) Hilton. Po pravdě v podobném luxusu jsem ještě asi nespal. I v Kataru měl hotel jen hvězdičky 4. Skvělé jídlo, vyhlídka na jezero a krásný bazén byla jen část luxusu, který jsme měli k dispozici.

V pátek jsme si šli konečně zaklusat a zbytek dne se snažili zregenerovat 30 hodin cestování dne předchozího. Ovšem mezitím byl Technický mítink a další drobnosti, ale jinak jsme užívali pohodlí a možností hotelu.

Start závodu byl naplánován na 8:30 a trochu nás překvapilo, že poslední autobus od hotelu odjíždí v 7:00 a snídaně je možná od 5:30. Zvláště proto, že start byl jen 5 km od hotelu. Jinak veškeré informace k závodu byly dostupné v příručce, kterou jsme všichni dostali v balíčku se startovním číslem. Moje snidaně byla jako obvykle před závodem nepříliš bohatá - káva, trochu džusu a kousek buchty. Autobusy pro závodníky odjeli naprosto přesně a o tom jak bude závod organizován, nás měla varovat informace, IMG 3957že bude vyloučena doprava - na 100 km jediné silnice, která vede kolem jezera. Na Evropské poměry neuvěřitelné. Dokonce, když jsme zjišťovali, zda Otta může jet na kole fotit, tak se to z hlediska hlavní organizátorky závodu zdálo velmi obtížné. V reálu to bylo ještě těžší, protože policisté byly často nekompromisní. Edit Berces, která mimo jiné ovládá asi 5 jazyků, konstatovala, že objet jezero na kole bylo pro ni jeden z nejtěžších komunikačních úkolů vůbec. Také obdivovala Ottu, který se domluví trochu Německy, že to vůbec zvládl. Zpět k dobrovolníkům, kterých bylo všude velké množství. Rozděleni byli na studenty, kteří umí Anglicky a ostatní. Ostatní dělali ledacos, ale studenti, nadšení z možnosti konverzace a také v rámci Čínské pohostinnosti, byly všude k dispozici. Například při chystání vlastního pití na občerstvovací stanice, kterých bylo 20, mi pomáhali asi tři naráz. To že jsme v prostoru startu a cíle byly více, jak o hodinu dříve opět nebyla náhoda. Představa pořadatelů byla, že budeme na startu stát už v 8:00. Co budeme vysvlečení dělat tu další půlhodinu, je moc nezajímalo. Hlavně, že se připravovala paráda pro místní papaláše a diváky.

Pro tuhle fázi bylo příjemné počasí asi 20°C při vlhkosti asi 80%. To samozřejmě slibovalo trochu drsnější podmínky pro samotný závod, protože zatím bylo pod mrakem. Naštěstí se nám povedlo z nástupu odskočit alespoň na mobilní WC, které bylo odděleno od velkého davu závodníků, dychtivých běžet 5 km lidový běh. Jinak WC, jak je místním zvykem, bylo v "tureckém" stylu. Před IMG 3983závodem se to snese, ale představa, že bych musel na 70 km, mi nedělala úplně dobře. Další nápadnou Čínskou specialitou bylo velké množství různých uniforem a to především policajtských. Od obyčejných strážníků, přes jednotky se psy až po speciály ve vestách, kteří měli na zádech napsáno anglicky SWAT. Co tam bylo čínsky těžko říct. Pochopitelně k tomu jezdili okolo policejní auta, motorky a také obrněné vozy. Co se týče zabezpečení, tak větší ho má jen prezident. Ten v Číně pochopitelně.

Po proslovech, tancích a hudbě se odstartovalo kupodivu přesně v 8:30. Moje taktika byla jasná - vzhledem k podmínkám začít více než opatrně. Domluvil jsem se tedy s Petrou, že půjdeme společně v tempu okolo 4:20 - 4:30 min/km. To se dařilo dodržovat a moje tepovka se kupodivu držela kolem 130 -135, což se dá považovat za optimum, zvláště vzhledem k nadmořské výšce téměř 1800 m n.m. na startu. Občerstvovací stanice byly každých 5 km a byli zásobeny vodou, gely a ovocem. Kupodivu chyběla kola a jonťák. Vlastní občerstvení jsem si dal po 10 km až do cíle a skutečně jsem ho na příslušných stanicích nacházel. Dokonce ho na IMG 3985některých dobrovolníci podávali podle čísel běžců. Úžasné bylo množství diváků kolem trati. Měl jsem čas přemýšlet proč a napadají mě dvě odpovědi. Jednak, co už měli dělat, když se kolem jezera nikam nemohli dostat a za druhé, že prostě takovou exotiku jako jsou běloši a běžci na 100 km musejí vidět. Mimochodem běloši jsou zde exotika sama o sobě a rychle vás přestane udivovat, že vás na ulici zastavují lidé a chtějí si s vámi udělat selfie. Ještě pořád je tu hodně lidí, kteří bělocha naživo vidí poprvé, a není nic divného, když na vás zírají s otevřenou pusou. Samotný běh mi docela rychle ubíhal a postupně jsme se Petrou posouvali mezi běžci v před. Jak jsme se tak přesouvali s různými skupinami, tak nejvíc zaujala Číňanka, kterou jsme napřed doběhli, potom nám utekla a nakonec kolem 35 km úplně odpadla. Na ní byl zajímavý vzhled, kdy jednak byla oblečená dle poslední běžecké módy (kompresní podkolenky, kšilt, tříčtvrťáky) a také na ní byla vidět očividná snaha o co nejevropštější vzhled. Dokonce jsem ji podezříval, že má upravené oči, aby je měla větší. Když jsem se potom bavil s jednou dobrovolnicí, tak jsem se dozvěděl, že Číňanům se prostě líbí nečínský vzhled. Tedy černé oči, vlasy a nažloutlou nebo hnědou barvu mají všichni, takže letí bílá barva kůže, barevné oči a vlasy.

IMG 3991Na 20 kilometru se začala trať vlnit a postupně jsme vystoupali až do nejvyššího bodu tratě okolo 27 km. Tady byla cedule s nápisem 1911m a trať začala klesat. Ještě se mi stále běželo docela dobře a opět jsem se posunul o pár míst v průběžném pořadí. Bohužel o pár kilometrů dál se motor zadřel a tempo spadlo na tragické hodnoty kolem 5:20 – 5:30 min/km. Několik kilometrů jsem doufal, že se z toho dostanu, ale bylo to stále stejnější. Aspoň jsem se snažil si užívat diváků a sledovat zajímavé okolí jezera. Buď jsme běželi přes vesnice, nebo míjeli políčka plné různých místních plodin. Zemědělská krajina má i své nevýhody a tou hlavní byly různé pachy kolem cesty. Včetně česneku, močůvky a celé řady různých neidentifikovaných zápachů. Stále se mi do hlavy vracela myšlenka, jak se tohle intenzivní zemědělství projevuje ve kvalitě údajně superčisté vody v jezeře. Všude byla spousta zavlažovacích kanálů a celkem logicky všechny musely končit v jezeře Fuxian. Jedinou zábavnou událostí alespoň s pohledu diváka bylo, když jsem minul láhev na občerstvovačce a při pokusu zabrzdit jsem padl na zadek. Jak jsem si tak bojoval s vlastním tělem, kterému se nechtělo běžet, tak mě postupně předbíhali jednotlivý běžci. Když mě začali předbíhat ženy ze závodu na 100 km, tak to začalo být na pováženou. Asi 5 km před 50 km metou se situace zhoršila o to, že se změnilo počasí. Doposud přetrvávající oblačnost se rozpadla a neuvěřitelněIMG 4007 ostré slunce začalo pálit s vysokohorskou intenzitou. Bodejť, běželi jsme totiž na úrovni Evropských vysokohorských středisek jako je například Livigno. Přestože moje tempo se dalo stěží označit jako klusání, tak jsem se cítil stále mizerněji. Úvaha o tom jak se případně dostanu do cíle po padesátce jinak než během, mě přivedla k depresivnímu závěru, že to fakt nemá cenu a začal jsem se těžit na první cílovou čáru, kterou byla právě padesátka. Tady byl příslib odvezení autobusem v dohledné době. Když jsem proběhl bránou v cíli padesátky, tak jsem byl fyzicky dost na dně a psychicky to nebylo o moc lepší. Náladu mi pozvedlo právě probíhající vyhlášení závodu žen na 50 km, kde Petra obsadila skvělé druhé místo.

Když jsem se asi po 20 minutách vzpamatoval z mrákot, tak jsem zjistil, že autobusy tu sice jsou, ale podle slov organizátorů jsou určeny pro odpočinek a do cíle možná pojedou za hodinu nebo taky za dvě. Výborné bylo řešení jedné z dobrovolnic, která po dalším dotazu na odjezd do cíle, čelila rozladění běžců tím, že nabídla procházku kolem jezera s jejím komentářem místních pamětihodností. Nikdo nereagoval a tak, aby nebyla zklamaná tak jsem ji doprovodil. Po 10 minutách doběhl další dobrovolník, že autobus pojede, ale že musíme jít asi 10 minut pěšky proti směru závodu, kde nás bude čekat. Za dalších 10 minut nás opravdu IMG 4062odvedl jiný dobrovolník k autobusu, který opravdu dojel do cíle. Já byl spokojen, protože jsem vzal foťák a začal šmírovat, kdy přiběhne první závodník. Ovšem ostatní si dali opakování z hledáním dalšího autobusu, ale tentokrát k hotelu. Zkrátím to. Většina z nich šla na hotel pěšky, protože autobus dostal povolení odjet až asi po 3 hodinách. Já se ovšem nenudil a fotil všechno, co se dalo. Jediný problém bylo pražící slunce, kdy všichni kteří mohli, se ukrývali v nějakém stínu. Výjimkou byly policajti a dobrovolníci, kteří stáli kolem celé trati zhruba ve 200 metrových odstupech. Číňanů je prostě hodně. Po 7 hodinách mě vyhnali ze silnice, protože se prý blíží čelo IMG 4142závodu. Sice jsem nechápal, jak budu zavazet na hodně široké silnici, ale policajt byl nekompromisní. Když jsem viděl čelo závodu, tak už to bylo trochu jasnější. Napřed jelo několik motorek, potom televizní přenosový náklaďák, potom asi 5 aut od Fordu, z nichž tři měli časomíru, policejní auto a nad tím vším lítal vrtulník. Běžce vidět nebylo a nakonec s trochou štěstí jsem ho vyfotil z boku. Vítězem byl Japonec Itagaki v čase 7:15:25, což svědčí a náročnosti závodu protože na jaře vyhrál slavný závod na 100 km okolo jezera Saroma v čase 6:14:18. Valeria Sesto jako první žena potom dosáhla výkonu 8:43:15. Hodně běžců včetně favoritů jako například Jonas Buud závod nedokončila. Kombinace vysoké nadmořské výšky, horkého slunce a vysoké vlhkosti prostě rychlejším výkonům moc nepřeje.IMG 4131

Organizace závodu byla taková … Čínská. Nic není problém, lidí je dost, a když potřebujeme dobrovolníky, tak je máme v počtu větším než malém. 

 

Výsledky na DUV

Moje mezičasy - dokumentace zoufalství

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Plán akcí

Žádné události

Statistika

Návštěvníci
3
Články
243
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
804932

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images