Frankfurt Mainova maraton - poslední maraton

Frankfur-medaile...pochopitelně, že jen letos a to protože mi zítra začíná odpočinek nebo také přechodné období. Co nadělám, když jako poslušný svěřenec plním tréninkové plány. Za Frankfurtský maraton vděčím behejbrno.com a Alešovi Čtvrtníčkovi. Podzimní termín sliboval jednu důležitou věc a to přijatelnou teplotu. Trochu se to pokazilo tím, že na Německo se o víkendu hnala větrná zimní bouře směrem od Baltu, ale Frankfurt je naštěstí daleko na jihu Německa a tím pádem se nepřízeň měla projevit akorát silným větrem.

Což se bohužel potvrdilo více než dostatečně. Na druhou stranu při startu bylo docela příjemně teplé počasí, takže se dalo běžet v tílku a trenkách. Akorát rukavice jsem si neodpustil, ale ty mám koneckonců i v létě. Maraton ve Frankfurtu je rovinatý, dost rychlý a perfektně organizovaný. Přesně jako v Německu má být. Malý problém nastal až těsně před startem, kdy selhal můj pokus o vstup do prvního koridoru pro množství lidí, kteří už tam stáli. Nakonec jsem to vyřešil přelezením zábran těsně za elitní skupinou. Podobný nápad ovšem mělo dalších 8 lidí, takže moje obavy, že budu na startu mrznout, byly naprosto neopodstatněné. Navzájem jsme se hřáli pěkně tělo na tělo. Po výstřelu nastal masakr, protože dav se chtěl dostat, co nejrychleji ke startovní čáře. Nakonec to pro mě bylo asi 10 s k čáře a další kilometr jsem trochu motal mezi běžci, kteří už stihli ucpat širokou ulici. Výhodou maratonu jako Frankfurt je opravdu velké 2017-10-28 10.53.13množství kvalitních výkonnostních běžců, takže si člověk může vybírat, s kým poběží. To je velký rozdíl oproti třeba Praze, kde výkonnostní úroveň od 2:30 do 2:40 je podstatně řidší. Počáteční pomalejší tempo jsem začal trochu nahánět a to byla vzhledem k výsledku trochu chyba. Prvních 14 km závodu se motá po městě, což je příjemné, protože to rychleji utíká. Tempo kolísalo od 3:30 do 3:40 a mně se běželo ve skupince dost příjemně. Problém nastal na dlouhém téměř rovném úseku, který bohužel vedl hlavně proti větru. Jednak jsem ztratil skupinky, protože se pole trochu roztrhalo a taky už jsem měl méně energie na boj s větrem. Občerstvovačky po 5 km byly skvěle zásobené a od 15 km začali nabízet i gely. Po počáteční nedůvěře jsem zjistil, že tenhle hodně naředěný gel je docela dobrá volba. Dalo se to pít jako voda. Jenom jedna nepříjemnost, že jeden nechtěl téct a když jsem zabral, tak jsem si polovinu stříknul do obličeje. Naštěstí konzistence byla taková, že to jen osvěžilo a hned odteklo.

Mezičas půlmaratonu 1:18 dával šanci na výkon pod 2:40 a já stále doufal v nejlepší čas sezóny. Bohužel se to začalo kazit někde kolem 34 km, kdy tempo začalo padat na hodnoty k 4 minutám. Postupně mě tím pádem předbíhal docela slušný dav lidí. Očividně se projevovala kvalita místního pelotonu, což mi přinášelo dost pochmurnou náladu. Můj rozběhnutý motor se pomalu, ale jistě zadíral. S upadajícím tempem bylo stále jasnější, že 2:40 nepadne a definitivně se to potvrdilo, když Garmin ukázal kilometr asi 4:19 a někde kolem 38 km mě předběhl Juraj, který měl naplánováno pod 2:40 (nakonec 2:39:). Poslední kilometry to bylo fakt utrpení a náběh křečí ve stehnech a silné křeče v rukách byly jasným znamením, že tělo toho má právě dost. O malou chvilku později už jsem uviděl impozantní sochu Hammering Man pod MesseTurm, který s výškou 257 m je vidět se všech částí města. Tady se odbočovalo směrem do cíle, který byl na červeném koberci v objektu Festhalle. Kdybych se cítil jen o něco lépe, tak jsem si mohl užít koberec, záři reflektorů a diváky na tribunách. Místo toho jsem se snažil nezakopnout a nedostat křeče. Většinou po doběhu následují jen pozitiva ve formě pití, sprchy, jídla a odpočinku. Ovšem ve Frankfurtu jsem svoje vystoupení zakončil představením opravdu velmi charakteristickým.

2017-10-28 17.19.22Po té, co jsem pogratuloval Jurajovi k osobáku, jsem se vypravil prodělat kolečko, kde jsem dostal medaili, trochu pití, jídla a igelit proti zimě. Jako bonus se objevily tradiční bolesti stehen, ale až potud to nebylo nic výjimečného, takže jsem vyrazil vyzvednout věci na převlečení. S taškou jsem vyhledal topení v chodbě, které mělo posloužit jako vyhřívané sedadlo. Asi to byla chyba, ale popravdě nevím, jestli následkům šlo zabránit. Při prvním náznaku pokusu o sundání bot jsem totiž dostal křeče do předních částí obou stehen. Stehenní sval je jeden z nevětších v těle a kdo někdy dostal do něj křeč, tak mi potvrdí, že za prvé je to nesnesitelná bolest a za druhé jsem naprosto neschopen s tím cokoliv dělat. Ochromení je prakticky úplné. Při pokusu narovnat nohy jsem svezl na zem a tady jsem se pokoušel povolit křeč za hlasitého úpění. Prostě si nemohl pomoci. Vzhledem k tomu, že jsem se mrskal po zemi a ještě převalil na břicho, tak pro nezúčastněné kolemjdoucí to muselo připomínat epileptický záchvat. To, že mi netekly sliny a ještě jsem se k tomu nepomočil, bylo zřejmě způsobeno jen mou dehydratací. Naštěstí pár obětavců pochopilo, o co jde, a na moji přerývanou výzvu mě postavili na nohy. Jeden mi dokonce vnutil nějaký zaručený prostředek proti křečím. Moc mu děkuji, ale nezabral. Respektive další záchvaty už jsem se neválel po zemi. Není totiž jednoduché jít vrátit čip, když si ho nemůžete sundat ze tkaniček a paní u odevzdávky nebyla zrovna nejochotnější se pro něj zohnout. Dokonce měla napřed výborný nápad ho sundat s pomocí nůžek, než jsem ji zarazil. Následně jsem začal dostávat křeče do nejneobvyklejší částí těla. No řekněte, měli jste křeče ve vzpřimovači hlavy nebo v prsních svalech nebo mezižeberních svalech? Smutné bylo, že jsem se potřeboval obléci a jít do hotelu, ale každý pokus končil záchvatem křečí. Na konec mi někdo zavolal záchranáře, kteří chvilku řešili, jestli mě mají vzít do místnosti s antidopingem, kde je dost tekutin nebo zavolat doktora. Nakonec jsem přemluvil, ať mě oblečou, a že to zkusím vládnout sám. Pak se stal z mého pohledu zázrak, protože teplé oblečení a mírný pohyb (chůze a běh) do hotelu mi udělali moc dobře. Až tak, že křeče úplně přešli.

 

Moje hodnocení závodu

Čas 2:42:26, 229. místo celkem, 16. kat 45

Maraton je to moc pěknej a podzimní počasí bude většinou téměř ideální. Hodně výkonnostních běžců umožňuje získat vodiče/spoluběžce téměř pro libovolný výkon od 2:20. Můj výkon byl letos průměrný (viz. tabulka letošních maratonů). Reakce organizmu byla velmi nepříjemná, ale v podstatě říká, že jsem běžel nad své možnosti. A to není zase tak špatná zpráva, protože dost závodů jsem letos trpěl jakýmsi nedefinovaným vyčerpáním a nemožností běžet alespoň v rámci svých natrénovaných možností. 

 

 

 

image003

 

image004

 

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
245
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
834993

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images