Winschoten - 14. ročník

IMG 8895Znalci vědí, že ve Winschotenu  se běhá mnohem déle. Přesněji - letos už měli už 43. ročník. Ten 14. ročník je počet mých účastí na tomto famózním závodě. Přestože jsem je přemlouval, tak termín udělali jako obvykle v prvním zářijovém týdnu. Ono se totiž 8.9. konalo také MS na 100 v chorvatském městečku Sveti Martin na Muri, což bylo pro mě velké lákadlo. Winschoten je ale jen jeden a tak dostal přednost.

Asi proto, abych si letošní ročník zvlášť zapamatoval,  jsem si pouhých 14 dní před závodem způsobil rupturu v lýtkovém svalu. To si běžím jeden z dalších oblíbených závodů - Malý Vírský maraton - a po 2 km začne velmi ostrá bolest v pravém lýtku. Závod jsem sice doběhl, ale po doběhu jsem nemohl prakticky chodit. Druhý den byl na lýtku vidět hematom a otok, ale chodit jsem už mohl. Ke zlepšení docházelo velmi pozvolna, ale přece. Když jsem šel ve Winschotenu den před závodem klusat, tak byla bolest už je velmi slabá.

Je téměř zbytečné psát pro pravidelné čtenáře o tom, že ve Winschotenu vám zajistí ubytování v hostitelské rodině a to v mé případě byla jako obvykle rodina Dijkových. Tentokráte, ale u nich navíc bydlela Sameena van der Mijden, holandská začínající ultraběžkyně, která ovšem kolem sebe měla televizní štáb. Zřetelně se jednalo o budoucí hvězdu, tedy aspoň televizní. To ovšem znamenalo, že otec jako můj doprovod spal v úplně nejvyšším patře minidomečku, kam se chodí po schodech, které připomínají žebřík. Chvilku jsem přemýšlel, že se prohodíme, ale potom jsem si uvědomil, že po závodě se mi asi poleze ještě hůř než jemu.IMG 9010

Start jako obvykle, tedy v 10:00. První km za 4:10 a velká brzda. To i přesto, že mě okamžitě předběhlo dalších pět běžců a já se ocitl asi tak na 8. místě. V plánu totiž bylo tempo na úrovni 4:20 - 4:30, což by dle mého odhadu mohlo stejně stačit na stupně vítězů. Tak zatím to tak nevypadalo, protože všichni přede mnou se rychle vzdalovali, včetně první ženy, která se rozhodla, že tempo 4:15 na její první stovce je akorát. V občerstvování jsem měl strategii, že v každém kole dostanu lahvičku s ionťákem a lahvičku s naředěným gelem. Tak v prvním kole to fungovalo dobře, ale už v druhém jsem začal zápasit s žaludkem, který se rozhodl, že toho po ránu bylo trochu moc. Naštěstí se po dalším kole umoudřil a další gel jsem už dal v pohodě. To, co začalo důkladně prověřovat moji vůli, bylo moje lýtko. Bolest se vrátila s naléhavostí telefonu, který vás probudí v 7 ráno po dietní chybě spočívající v 8 nočních pivech. Můj došlap je poznamenán zátěží mnoha různých problému, takže nezasvěcený divák asi nic nepoznal, ale moje svaly na holení a v kyčli rozhodně ano. Celkově to ve třetím kole nebylo nic moc. Ve čtvrtém už jsem bojoval s tempem kolem 4:30 a v dalším kole, pokud byste si chtěli vsadit na to zda doběhnu a zeptali se na radu, tak bych rozhodně doporučil sázet proti. Rozhodnutí doběhnout alespoň 50 km bylo důležité, ale hned poté jsem musel dát krátkou pauzu na židli. Fyzicky i psychicky jsem byl tak daleko, že to musím psát opisem, co kdyby do četl někdo, kdo má škytavku po sprostém slově. Na dně mého zoufalství ovšem zůstala kapka čehosi - asi IMG 8999zodpovědnosti (nebo co to bylo) a já se takovou zrychlenou chůzí vydal do 6. kola. Jako obvykle v tomto stavu mě začali předbíhat i ty nejpomalejší štafety, které jsou složené z holandských mamin o průměrné váze 90 - 100 kg na kus. Tedy chci říct, že to byly pořádné festovní ženské, které přesto dokázali uběhnout 10 km . Své tempo jsem držel i v sedmém kole, kdy mě přeběhl o kolo vedoucí běžec s oficiálním cyklo doprovodem. Při pohledu na jeho tempo a hodinky, jsem musel konstatovat, že přes jeho začátek v tempu 3:50 to už určitě nebude stačit na čas pod 7 hodin. Všechno bylo celkem stále stejnější až do chvíle, kdy jsem uviděl stojící kolo a kousek za ním zevlujícího doposud vedoucího běžce ve Skotském dresu. Ucítil jsem příležitost, jak se blýsknout na čele závodu a za použití všech svých znalostí anličtiny, které my ještě po 70 km zůstaly, jsem Granta přiměl k běhu. Z tempa 6 min/km jsme se postupně dopracovali až na tempo 4:15 a náš předjezdec neustále vysvětloval, že na čele je Grant a ne já. To navíc cyklista vůbec nepostřehl, že pozdější nenápadný vítěz ho už dávno předběhl. Společné úsilí, kdy jsem se snažil tahat, nám vydrželo asi 10 km, když Grant dostal křeče do lýtka a poslal mě napřed. Zbývalo mi cca 25 km do cíle a moje běžecká morálka opět postupně upadala. Do posledního kola jsem se už opět ploužil v dědečkovském tempu 6 min/km, ale za to bez zastávek. Poslední kilometry už jsem si užíval, včetně mávání divákům. Dokonce - vyhecován atmosférou - jsem zrychlil hluboko po 5 minut. V cíli byla nečekaně sladká IMG 9043odměna. Nejenže mi hlasatel udělal jedinečné entrée a diváci tleskali na maximum, ale hned po doběhu mi ředitel závodu Henri oznámil, že jsem doběhl na 4. místě. Tedy, když nepočítáme první ženu. Tak to bylo opravdové překvapení, protože jsem vůbec netušil na kterém místě běžím a také to, že hromada běžců to vzdala.

Umístění i můj čas 8:33:59 patří k těm slabším, ale Bert Dijk si mohl na svůj FB napsat, že z oba jeho hosté, jak Sameena, která byla v ženách 3., tak Daniel doběhli na stupně vítězů. 

 

 

Výsledky - páté místo je tam proto, že mě předběhla první žena

 

mezicasy 22819 image001

 

Komentáře   

 
0 #1 Víťa 2018-09-11 18:54
Hezky pekneee! Jednou bych chtel stovku taky zkusit a nenapada me lepsi zavod nez tento. V zime doufam vse klapne a ja snad do te doby poradne naberu objem a na bezeckem soustredeni v Mutenicich na sklipku neco od Tebe pochytnu. Diky moc za motivaci!
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
250
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
975893

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images