Gibraltar World Trophy 50 km - část II.

Část II.

redStartovní výstřel měl na svědomí místní ministr pro "cosi" co jsem zapomněl, ale asi to souviselo s tratí závodu, že prý můžeme běžet tam, kde to normálně nejde. To, že je to pravda jsme s mohli o 20 minut později přesvědčit všichni na vlastní nohy. Trať, která měla 4 km a  4 zpět pochopitelně nedává 50 km, takže zbylé 2 km se běželi od startu a zpět na startovní čáru.

redStartovali jsme pod kousek od místní mešity a po úvodní 200 m rovince začalo první stoupání až k 500 m dlouhému tunelu ve kterém naštěstí zastavili provoz aut. Z tunelu bylo docela slušné klesání až na otočku se značkou 1 km. Šokem byla hlavně změna počasí. Start byl v mlze a asi 22 °C, v tunelu bylo maximálně 20°C, ale na druhé straně svítilo sluníčko a teplota rázem skočila na cca 25 °C, ovšem při zachování asi 90% vlhkosti vzduchu. Po první otočce jsem opatrně následoval vedoucí skupinu, kde byly aktivní černí Jihoafričané, Američan a mladý Japonský běžec. Stále jsem si říkal pomalu, pomalu to počasí je na zabití. Výsledkem byly první 2 km v tempu pod 3:30 min/km. Přehnal jsem to, ubral jsem, ale další mezičas mě usvědčil, že to bylo ještě málo. Po dalším průběhu dlouhým tunelem, následovaly dva další, ale o dost kratší. Výhledy na moře a místní pláž byly inspirující, obzvláště k odpočinkovým činnostem spojeným například s koupáním a povalováním. Toto idylka, ale netrvala moc dlouho a byla nahrazena dalším seběhem, tentokrát kolem závor se zákazem vstupu. Závory a vrátnice nám oznámily, že vstupujeme do místních doků. Pro zájemce z řad turistů těch zemí, které nemají moře to byla skutečně lákavá nabídka. Víc jak 1,5 km jsme běželi mezi loděmi, dílnami, postávajícími přístavními dělníky, kouřícími komíny a za dohledu několika policistů. Z doků jsme vyběhli na jednu z hlavnějších Gibraltarských silnic a pokračovali přes velkou křižovatku k otočce, kde bylo zároveň občerstvení. Mohli jsem sem poslat svoje vlastní, ale to jsem vzhledem ke krátkosti trasy vůbec nepotřeboval. Čelní skupinka byla v dohledu, takže jsem uchopil lahvičku nabízené vody, otočil kolem kuželu a v malé skupince s Angličany a Italem jsme se začali vracet na opačný konec ostrova. Na cestě zpět jsem si uvědomil další malý nedostatek této trati a to byly ostré rohy za které nebylo vidět. Riziko, že se s někým srazíme vzrostlo, protože 10 minut po nás odstartovalo další asi 60 lidí na 10 km závod na stejné trati. Toto setkání tváří v tvář se mi nakonec povedlo realizovat až ve třetím kole, ale díky mírné únavě už jeho razance nebyla dostatečná, abysme si ublížili a mohli závod čestně vzdát.

red

Při náběhu do druhého velkého kola jsem chytil od Renaty gel a nazpátek ještě vodu v lahvi. Už tady ji musím pochválit, že i přes svoje zranění (14 dní před odjezdem jí pes - cizí pes překousl prostředníček), kdy měla zcela nepoužitelnou pravou ruku, podávala servis na obvyklé kvalitní úrovni. V čelní skupině Američan Michael Wardian tlačil na tempo a něj aktuálně dotírali dva ze tří afričanů. Ten třetí už byl ve skupince se mnou a Japoneček pomalu odpadával a za nedlouho ztratil už i naši skupinu. Při běhání tam zpět po trati závodu jsem měl možnost pozorovat jak čelo, tak například závod žen. Souboj mezi Kami Semick a Monikou Carlin byl rozhodně zajímavý a i další děvčata předváděla zajímavé výkony. Ve třetím kole jak jsem předesílal jsem se potkal z protiběžcem, ale výkon se stabilně zpomaloval i bez této mezihry. Dělníci v docích, když viděli můj stav mi dokonce nabízeli v posledním kole vodu, kterou jsem s ohledem na pravidla atletiky musel odmítnout. Doufám, že se nezlobili - takovej přístavní dělník má určitě víc síly a nejsem si jist jestli bych mu ve svém stavu utekl.

Pokračování

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
244
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
819159

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images