V garáži, v garáži tam se všichni ukáží

Garážový maraton v Českých Budějovicích měl třetí ročník a já jsem se mohl zúčastnit už podruhé.

Možnost běžet v maraton v relativním teple a suchu, když venku je 20 centimetrů sněhu a nejméně -10°C je velice lákavá věc. Šanci odběhat kvalitní trénink pro ultraběhání v podobě maratonu využívám velice často. Naposledy do bylo před týdnem v Ostravě na Dubničkově memoriálu.

Na výlet do Budějic se nás z Brna vypravilo 5, z toho 4 běžci a Honza Charvát jako doprovod. Jirka Marek se k nám potom přidal v Jihlavě na benzince. Časově jsme to zvládli krásně - tedy před desátou hodinou. Hned u přihlášení jsem potkal Mirečka Serberessu a bylo jasné, že závod nebude pouhé vyklusání. Pravda nepamatuji se, že bych nějaký závod vyklusal, ale se soupeřem je to vždy jiné nasazení. Po startu jsme vytvořili s Mirečkem malebnou skupinku, která nám potom vydržela velice dlouho. Prvních asi 15 kol probíhalo ve stejném duchu - snažím se běžet přiměřeně na tepovce do 155 maximálně a Mireček běží v závěsu. Potom jsem se nechal vystřídat, aby se případní diváci příliš nenudili. O několik kol dále se projevila jedna z nevýhod běhu na hladkém betonu. Mireček při náběhu do zatáčky hned za občerstvením šlápl do vody a už letěly nohy vzhůru. V té chvíli jsem si uvědomil, že bych možná musel 40 kol běžet docela sám a rozhodl se něj chvilku počkat. Naštěstí to přežil bez vážné újmy na zdraví a mohli jsme opět dovádět mezi běžci, kterých jsme neustále předbíhali celá hejna. O několik kol dále se potom Mireček projevil jako charakter, to když už jsem nemohl vydržet tlak v močovém měchýři a musel jsem si odskočit do modrozelené budky v koutku a on na mě počkal. Asi se mu taky nechtělo kroužit osamoceně v hloučcích běžců. Na 15 km jsem si vzal první gel, abych zklidnil žaludek, který tentokrát začal docela tlačit. Vzápětí jsem to chtěl zapít na občerstvovací stanici, kde velice prozíravě dávali do kelímků pouze trochu vody, aby jsme se moc nepolili. Moje pozornost se na chvíli oslabila a v oné kritické zatáčce jsem vyzkoušel přilnavost obuvi na vlhkém betonu. Opravdu nic moc. Při mém pádu jsem nejspíš pomohl i Mirečkovi k zemi a ještě jeden běžec se tam s námi válel. Kromě trochu naražené holeně a kolena se mi nic nestalo. To koleno má smůlu, bolí mě už celé měsíce a teď jsem ho znovu narazil. Mireček si držel zápěstí, ale běžet mohl. Alespoň jsme na sebe nemuseli navzájem čekat. Nadále jsme se střídali ve vedení, aby se nám příliš neofoukli čelní dutiny. Rozdíl byl v tom, že vždy když jsem se vozil, tak docházelo ke zpomalení a tepovka klesala až pod 150. Když jsem vystřídal, tak jsem se to pokoušel dohonit a tep si hned skotačil na 155. Při jednom takovém vystřídání asi 12 kol před cílem jsem se ohlédl a ejhle měl jsem náskok asi 10 metrů. I rozhodl jsem se, že čekat tentokrát nebudu, protože za chvíli už stejně budeme v cíli. Náskok jsem postupně zvyšoval a cíl se blížil. Bohužel v posledních dvou kolech začal vrcholit tlak v mém žaludku a jednu chvilku jsem měl co dělat, abych ho udržel tam, kde má být. Byl jsem úspěšný, takže jsem cíl uviděl z prvního místa a přestože mezičasy napovídali dobrému výkonu, tak mě čas 2:32:41 příjemně potěšil.

Běhání v garáži má při mé postavě bohužel určité nevýhody. Fyzika je neúprosná, odstředivé síly, které působí při dlouhých pákách mých nohou je nutné vyrovnávat. Námaha šlach a úponů je určitě mnohem větší než při prostém běhu vodorovném. Na druhou stranu už v neděli večer mě většina mých bolestí téměř opustila.

Petr Mach a další pořadatelé připravili nám běžcům pěknou lahůdku, která se naštěstí dá vychutnat pouze jednou ročně.

Fotky

 

Graf s mezičasy jednotlivých kol.

První úsek byl o 240 metrů delší.

mezicasy_12347_image002

Výsledky

Zde

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
243
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
803951

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images