Cesta do Sparty r.v. 2018

43158610060 ef72bfc0be oPřed dvěma lety, když jsem odjížděl z Atén, tak jsem byl rozhodnut, že sem znovu pojedu nanejvýš jako turista a že Spartathlon je pro mě uzavřenou kapitolou. Bohové na Olympu se prostě rozhodli, že mi dopřejí dvakrát se dotknout sochy krále Leonida a dost. V roce 2017 jsem to dodržel i přesto, že jsem viděl, jak se český tým rozrostl, a navíc, že všichni, kdo se postavili na start v závodě, uspěli.

Leden 2018. Startuje první vlna přihlášek a prakticky ve stejné chvíli se opět hlásím k tomu, že se znovu pokusím doběhnout pro pomoc Athénským do Sparty. Stále si pamatuji to peklo, které jsem zažíval, když jsem podepisoval dokument o dobrovolném odstoupení ze závodu, a taky jsem si pamatoval na počáteční úlevu a pozdější pocit prázdnoty, když všichni kolem mě slavili svůj doběh. To všechno jsem si uvědomoval, a přesto jsem to chtěl riskovat znovu, protože ten pocit, když přibíháš ke králi za potlesku přihlížejících občanů Sparty, prostě nemůžeš koupit. Pro ten musíš běžet 246 km a potom ho do sebe nasávat jak notorik svoje první pivo po měsíci v odmašťovně. IMG 5653
Chvilku jsem uvažoval, že bych to zkusil bez doprovodu, ale je to pro mě natolik významná pomoc, jak fyzická, tak psychická, že jsem tuto variantu zamítl. Krátce po podání přihlášky se nabídl Luboš Brabec, že chce zažít něco, o čem jen psal, ale není řidič, takže byl potřeba ještě jeden člen. Nakonec se k nám po krátkém váhání připojil již vyzkoušený pomocník Petr Kamberský, který se mnou byl v roce 2015 a 2016. Náš tým tedy měl rekordní sestavu dvou novinářů na jednoho závodníka a tím také česká výprava byla nejlépe mediálně pokrytou výpravou ze všech, a to přesto, že letos se na start postavilo 14 běžců a jedna běžkyně.
30025421837 a6d9831815 oProtože jsem vybíral letenky , sáhnul jsem po těch cenově nejpřijatelnějších, ale ještě navíc z mně nejbližšího letiště, tedy Vídně. Nedošlo mi, že z Prahy je to trochu dále, ale zase se dá jedním vlakem dojet z Prahy až na Vídeňské hlavní nádraží, za 5 minut přesednout na další vlak a ten vás za 4 Eura dopraví až na letiště. V 21:30 jsem se už na recepci athénského hotelu London dožadoval klíče. Bohužel jsem se dozvěděl, že se mnou počítají až zítra a že tím pádem už všechny Čechy rozdělili, a tak mě musí dát do pokoje k jednomu Rumunovi. Asi tak, pokud nechrápe, tak je mi to úplně jedno . Čtvrteční vyzvednutí startovního čísla a další formality proběhly naprosto standardně a podle zavedených zvyklostí. Takže pohoda a to včetně našeho výletu do muzea Marathonu ve stejnojmenném městě, kde se shodou nějakých okolností před 2500 roky odehrála bitva mezi Peršany a Athéňany a po slavném vítězství Athénských to prý nějaký Feidippides běžel oznámit do Athén a tam prý dostal DNF pro úmrtí z vyčerpání. Ono těch historek, které se odkazují na jméno Feidippides je více, a abychom naplnili tu o požadavku spartské pomoci Athénám, tak jsme se další den měli pokusit ho napodobit. Tedy alespoň jeho první polovinu, protože do Sparty a zpět to je už jiný závod.44432074424 4bff424fa2 o
V 7:00 v Athénách pod Akropolí začíná obvykle svítat. Letos se ovšem svítání poněkud zdrželo pro zamračené počasí , které panovalo kvůli medikánu Zorba. V podstatě v okamžiku startu se začala plnit předpověď se začátkem mírného deště. Všechna zeleň a athénští zahradníci se zaradovali, ale většina ze 401 závodníků se spíše zachmuřila. Jistě, teplota bude o mnoho snesitelnější, ale být v jednom kuse promáčený není žádná slast. Moje závodní taktika byla jasná a celá její sofistikovaná složitost se dala shrnout jedním slovem „doběhnout“ – myšleno až do cíle. Všechno jsem tomu podřídil, a tak jsem prvních 30 km nedělal nic jiného než usilovně šlapal na brzdu. Tempo mezi 5:30 – 5:40 bylo pocitově strašně pomalé a předbíhali mě skoro všichni, co běželi kolem. Abych ještě více zpomalil, tak mi praskl tejp na levém chodidle, bez kterého pro bolest prakticky nedošlápnu na zem. Naštěstí jsem měl náhradní pásku v ledvince a na první autobusové zastávce provedl opravu. Ta vydržela 5 minut. Další dvojitý tejp vydržel asi 10 minut a tím došla všechna páska, co jsem měl se sebou. Představa 15 km 44060960665 04a3d2fbbc okulhání na metu maratonu, kde byl velký checkpoint, mi opravdu nedělala moc dobře. Naštěstí kolem jel můj doprovod a Lubošovi se povedlo mi pásku předat na ulici. Další autobusová zastávka a tentokrát trojitý tejp, který vydržel až do cíle. Následkem tohoto dobře utaženého tejpu se mi doposud nevrátil cit v noze. Pokud byste se chtěli zeptat, tak běhat se s tím dá…
Maraton je první velký checkpoint, kde vám může vypomoci doprovod. Dostal jsem gel, který byl třetí v pořadí (první dva byly z ledvinky), a doplnil vodu do lahvičky. Příjemné bylo, že už nejmíň 5 km nepršelo a počasí bylo běžecky optimální. Posuďte sami:
„okluzní fronta: 356-42, 359-44, 360-30
teplá fronta: 350-38, 345-34, 341-33
výška, tlak, teplota, rosný bod: 570-954-7, 6-3, 6 2.760-725-9, 9-14“
Přeloženo pro neznalé Cimrmana: bylo pod mrakem, 18°C a vítr většinou v zádech. Pohoda. Na 22 CP, který je na 80 km jsem si neměl na co stěžovat. Na dálnici, dva ropné kombináty, čističku odpadních vod a další reálie cesty na Peloponés už jsem si dávno zvyknul a ve skutečnosti to po pár desítkách kilometrů snadno zapomenete. Na kilometru s pořadovým číslem 100 mi hodinky ukázaly 9:20. Výborně - je načase to rozběhnout. No a potom přišel zásek, protože tělo se rozhodlo, že stačilo. Nešlo to, bolelo to a navíc začalo pršet, tedy spíše lít jak z konve, nebo třeba chcát jak v Řecku při cykloně. Přesně v půlce na CP 35, jsem byl na vážných pochybách, ale radostné shledání s doprovodem, trochu domácí polévky, výměna bot, větrovka a povzbuzení, že jsem od maratonu předběhl asi 50 lidí, mě vyhnaly na další cestu. Překvapivě dalších 18 km se běželo 31100256868 60c75ab18a oskvěle. Zase jsem přebíhal běžce, přeskakoval kaluže a těšil se na další setkáním „klukama doprovodnejma“ na příštím CP, kde to bude povoleno. Asi jsem zpychl, protože další polévka mi už, tak dobře neudělala a gel nebo jonťák jsem už nemohl ani vidět. Obzvláště můj nákup 30 gelů, z nichž jsem snědl asi osm, mi v té chvíli připadal trochu zbytečný. Alespoň jsem si vzal novou bundu, o které jsem si myslel, že je nepromokavá. Zorba mě přesvědčil, že myslet si můžu, co chci, ale realita bude jinde. Blesky v horách a silné hřmění mi navíc dodávali pocit, že bude hůř.
Na CP 44, tedy 151 km jsem si musel na minutu sednout, abych si dal čaj, když jsem už na nic jiného neměl chuť. Vzápětí mě dohnal Martin Kopecký. A že mu taky není nejlíp, ale to mu nebránilo, aby se rozeběhl a za chvilku zmizel ve tmě. Potom přišel takový běžný moment ze života ultraběžce a vůbec nechápu, proč jsem na té silnici vydávil tolik kyselé vody. Ještě bych k tomu chtěl dodat, že si vážím všech osádek aut, které zastaví a ptají se, co mi jako je, ale ze všeho nejraději jsem, když na mě zapomenete a pojedete dál. Já jen chci v klidu zdechnout někde stranou, třeba v houštině, nebo pod olivami. Zbytek stoupání byl pro mě bohužel trochu mátožný, ale dostal jsem se tam. Kvůli zimě jsem si oblékl všechno, co ještě nebylo mokré (tedy elasťáky a tričko), protože - světe div se! - ono zrovna nepršelo. Natlačil jsem pudink a vyrazil do mlhy otestovat, jak nám označili pořadatelé trať. Jako vždy skvěle, dokonce jsem se při potácení vzhůru zahřál. Klouzavého bláta bylo jen trošičku, takže jsem to ve svých silničkách Glide zvládal perfektně. Nahoře byla hnusná zima, vítr a mlha. Jsem dost zkušený, abych okamžitě po nahlášení čísla vyrazil směrem dolů. Sedět tady, byť s dekou, kterou vám půjčí, je blbost. To, co jsem prováděl směrem dolů, asi není hodno názvu běh, ale zase to bylo IMG 5681rychlejší než chůze. Je jasné, že skyrunner ze mě nikdy nebude, ale kdo mě viděl poskakovat po kamenech ve stylu „turista na oblázkové pláži“, musí ocenit, že jsem se vůbec dal do pohybu. Další dva checkpointy jsem jenom proběhl, abych se potkal s Lubošem a Petrem na CP 52 v Nestani. Nic jsem nepotřeboval, tak jsem jen vypil trochu Nutridrinku a pokračoval. Bohužel o kousek za dalším chekpointem jsem měl opět pauzu vynucenou zvracením a stále jsem byl značně překyselenej. Na další hodinu jsem už jen cucal po troškách vodu a snažil se zastavit škytavku, která se v pravidelných intervalech vracela. V hlavě se mi jen honilo, proč na mě tak všichni vzpomínají, když kvůli tomu nemůžu běžet.
Třetí hodina ranní se začala projevovat zesilujícím deštěm a bohužel také spánkem. Vždy, když jsem přešel do chůze, tak se mi zúžilo vidění a začal jsem chytat mikrospánky a docela zvláštní sny. Kvůli tomu jsem se chvilkama potácel z jedné strany na druhou, a vzbuzoval u předbíhajících závodníků pocit, že mě musí zachraňovat i přes mé tvrzení, že všechno je v nejlepším pořádku. Na dalším velkém CP jsem si chtěl zdřímnout, ale smůla, protože tam byla jen volná židle a Zorba se zrovna rozhodl odfouknout celý stan někam do krajiny. Aspoň jsem ohřál u ohniště. Dalších 10 km jsem byl poněkud mimo a zachránilo mě lůžko na CP 60. Kluci dostali příkaz probudit mě za 10 minut a já konečně mohl vypnout mozek. Po té nádherné chvilce jsem se ještě napil Nutridrinku a dal si dalších 5 minut na uklidnění žaludku. A hurá na poslední úsek cesty. Nedá se říct, že bych se vyspal do růžova, ale přestal jsem usínat a navíc do hodiny už mělo být světlo. Svítání přineslo naději a bohužel také zesilující déšť, který 30216672467 e589bba83d opřecházel v bouřky se silným větrem. Nepromokavost mojí větrovky se ukázala být iluzí a vodu jsem měl opravdu všude. Na silnici se chvilkami objevovaly doslova potoky vody a musel jsem se přes ně brodit. Je jasné, že si člověk nemůže už víc namočit nohy, ale ta nová voda byla odporně studená. Jediné její plus bylo, že tlumila bolest zánártí a prstů na obou nohách. Strašně jsem se těšil na poslední seběh do Sparty, který je dlouhý asi 10 km. Spěchal jsem tak, že jsem na jednotlivých checkpointech pouze ukazoval svoje číslo a pokračoval ve svém poněkud čvachtavém běhu do Sparty. Jíst jsem si netroufal, i když jsem měl silný pocit hladu, no a vody jsem měl o hodně více, než jsem chtěl. Na CP 10 km před cílem mi Luboš stačil říct, že bych to mohl stihnout pod 30 hodin. Což bylo motivační, ale bohužel jsem si to nemohl kontrolovat, protože hodinkám došla šťáva už před hodinou. Přebrodil jsem další řeku na silnici, zatáhl kapuci a v myšlenkách jsem se už viděl pod sochou slavného krále.
Je zvláštní, že i nekonečné věci jednou skončí. Na posledních třech kilometrech se i medikán Zorba uklidnil a jediné, co zůstávalo, byly potoky vody a obří kaluže. Na malou chvilku se dokonce na nás podívalo řecké slunce, které jsem už tři dny neviděl. V každém případě obyvatelé Sparty využili IMG 5753příležitost a někteří se na objevili v ulicích. Každý, koho jsem potkal v autě, troubil a zdravil a stejně tak všichni náhodní kolemjdoucí. Skvělé vylepšení posledních metrů závodu. Závěrečná ulička před Leonidem měla jen asi čtvrtinu diváků, ale přesto jsem si od Luboše vzal vlajku a všechny pozdravil. Aby ne, když naposledy jsem si to mohl užít v roce 2012 a potom jsem třikrát smutně koukal, jak si užívají ostatní. Zorba se vrátil přesně v okamžiku, kdy jsem dostával olivový věnec a napít vody z řeky Eurotas. Ten chudák, co to předával, měl očividně jedinou myšlenku, a to: jak se rychle dostat pod střechu. Jeho úlohu jsem mu nezáviděl a po nezbytném focení jsem se uchýlil na ošetření do stanu, který je hned vedle cíle. Další postup už jsem znal a to uspokojení, že jsem s poselstvím doběhl do Sparty, a poloha vleže, mi dávaly zapomenout na bolestivé cukání v chodidlech, které mi ošetřující děvčata postříkala desinfekcí.
Konečné účtování je 29:56:12, což je o minutu lepší než spočítaný mezičas na cílovém CP. Zřejmě chybka způsobená trošku pozdějším startem, kdy se ovšem pro mezičasy odečítal start v 7:00:00. Umístění na 50. místě mi po pravdě bylo úplně lhostejné.IMG 5853

Málem bych zapomněl. Dík za doprovod Lubošovi a Petrovi. Dík všem co mě podporovali. Moje speciální díky Renatě za to, že se mnou vydrží.

 

Výsledky

Fotky 

Oficiální fotky

 

Mimochodem - česká výprava měla opět 100% úspěšnost při účasti 15 běžců. 

 

Tabulky a grafy

Pro zvídavé jsem připravil tabulku a grafy svých pokusů na Spartathlonu. Určtitě se z toho dá vyvodit celá spousta závěrů. Například, že kvalita první třetiny závodníků se svyšuje a nebo že chladné počasí svědčí těm lepší ke kvalitnějším výkonům a nebo že je to sbírka náhodných údajů pořízená za osm let jedním běžcem.

 

ROK #BIB CP11 CP22 CP28 CP35 CP47 CP52 CP60 CP69 Finish
    42,15 80 101 123,3 160 171,5 195,3 226 246
2018 67 3:54:12 7:22:00 9:21:39 12:11:16 17:30:21 19:45:36 23:30:59 27:42:04 29:56:12
  Pořadí 106 53 44 57 58 56 66 53 50
2016 187 3:46:23 7:29:17 - - - - - - -
  Pořadí 65 46 - - - - - - -
2015 102 3:29:35 6:49:04 8:51:54 - - - - - -
  Pořadí 14 8 10 - - - - - -
2013 74 3:46:05 7:28:24 - - - - - - -
  Pořadí 15 18 - - - - - - -
2012 381 3:41:00 6:58:00 8:52:00 11:06:54 16:06:40 18:53:45 23:33:10 27:27:42 29:26:00
  Pořadí 9 3 1 1 1 5 14 14 11
2011 278 3:45:00 7:14:41 9:21:00 11:57:45 16:38:23 18:17:54 21:23:24 24:57:51 26:40:29
  Pořadí 15 11 11 10 9 7 9 6 5

 

image001

 

image003

 

 

Statistika

Návštěvníci
3
Články
251
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
1011139

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images