Trénink 6.4 - 26.4.2015: kolotoč závodů a odpočinku

IMG 3244sm Trochu jsem ubral s tréninkovými zápisky. Důvod byl jednoduchý, nebylo moc o čem psát, když jsem víc závodil než trénoval. Ten kolotoč začal Velikonočním pondělím a 120 km závodem na Holandském ostrově Texel (zde možno přečíst malou Velikonoční novelu). V úterý po Velikonocích jsme celý den cestovali a užívali si paradoxu, kdy těch 1000 km letadlem byla ta nejkratší část cesty, ale cesta na letiště a z letiště zabrala celý zbytek dne. Mohlo to být ještě horší, protože napřed nám řekli, že v letadle není místo a po delším čekání, kdy se přece jenom něco našlo, mělo letadlo hodinu zpoždění a spoj do Brna jsme chytli opravdu velmi těsně.

Následovalo poklusávání a v pátek odjezd do Mníšku pod Brdy, kde se běžela Brdská stezka. Původní záměr byl se jet jen podívat. Úplně původně tady mělo být vyhlášení Ultracupu, ale protože hodně umístivších bylo zrovna na MS 24h v Itálii, tak se vyhlášení přesunulo do Loštic. Na druhou stranu, když už jsem dojel až Brdských lesů, tak proč si nezatrénovat v tak krásném prostředí. A celkem jsem si to užil. Od startu jsem běžel mírně pod 4 min/km, abych díky kopcovitému terénu v cíli naměřil čas 3:21:29, což je výsledek téměř totožný s výsledkem z roku 2013. V nohách jsem neustále cítil mírnou únavu, která mě nechtěla pustit do větších otáček, ale zato se nezhoršovala. Měl jsem strach, že někde na cestě mi dojde energie, ale tělo fungovalo až do cíle na stadionu v Mníšku.
Je jasné, že další dny jsem se do nějakého náročného tréninku nehrnul. První takový pokus byla středeční třicítka a ve čtvrtek pokus o tempo. Původní plán byl, zaběhat si na hřišti Morendy, ale tam byla Čokoládová tretra. Rozhodl jsem odtrénovat kolem řeky 6 x 1 km z MK. Nakonec jsem, ale po čtvrtém skončil. První 3 byly v dobrém tempu, ale v tom posledním jsem i díky protivětru spadnul na 3:18 a nohy už si nechtěli nechat domluvit. V sobotu jsem podle plánu běžel Brněnský půlmaraton. Závod, který mám oblíbený i z toho důvodu, že start je asi 300m metrů od mého bydliště. Bohužel chybělo ještě, tak dva dny odpočinku. Začátek jsme s Martinem Kučerou běželi opravdu ostře, když první kilometr, který je mírně z kopce, byl asi za 2:50. Dobrý to bylo až do 9 km, kdy se motor zadřel a doběhnout zbytek nebylo vůbec snadné. Druhé místo jsem uhájil jen o 20 vteřin, ale čas 1:11:18 vůbec nebyl špatný, když bylo docela dost větrno.
A další týden opět klusání. Ve středu jsem chtěl jít tempo na dráze, ale pocity byly nedobré, tak jsem na té dráze běžel jen 10 rovinek z meziklusem a jeden ostřejší kilometr za 3:05. Všechno totiž směřovalo k mému oblíbenému závodu na 50 km v italském Castel Bolognese.
Výlet do Itálie začal už v pátek, protože 25. dubna letos připadlo na sobotu. Pro mě to byla už jubilejní 10. účast v tomto krásném silničním běhu.
Letošní rok nás ubytovali 5 km od Castel Bolognese na faře, která slouží jako ubytovna pro mládež. Důvod proč nás neubytovali v oblíbeném sociálním domku na ulici Prima Magio bylo, že v současné době v Itálii využívají všechno sociální bydlení afričtí uprchlíci. Po startu v obvyklém čase 8:30, se v čele utvořila 7 členná skupinka, která nasadila tempo kolem 3:20 min/km. Vzhledem k znalosti trati jsem se rozhodl běžet ve druhé skupině a udržovat tempo na 3:40 min/km. Skupinku jsem vedl a vláček běžců, který se za mě připojil, vydržel až do 6 km, kdy se za občerstvovačkou vagónky až na jeden odpojily. Ten poslední se odpojil o dva kilometry dále. Potom jsem musel rychle odskočit do příkopu u silnice za jistým účelem a než jsem se vrátil na silnici, tak jsem musel znovu dohánět vláček, který mě předjel po hlavní koleji. Smutné bylo, že jsem z dohledu ztratil dvojici z první skupiny, kterou jsem už nějakou dobu úspěšně stíhal. Mohl jsem začít znovu. V občerstvovací strategii jsem se rozhodl pro tu stejnou jako před 14 dny na Brdské stezce. První gel na 10 km, druhý na 20 km a potom se uvidí. A vidělo. Po IMG 3451smotočce v Casola Valsenio se po krátkém seběhu začíná stoupat 5 km na nejvyšší bod trasy, kterým je výšce 420 metrů nad mořem Monte Albano. Přitom start je téměř na úrovni mořské hladiny. Je to opravdu silný zážitek. Letos jsem tam opět předběhl řadu cyklistů, kteří tam jeli jako doprovod nebo jen na výlet. Honzu, který letos doprovázel, jsem i přes náskok, který si udělal, předběhl už v půlce stoupání. Ještě, že mě potom snadno dojel v nekonečném 5 km dlouhém seběhu. Tam by se mi nějaká kolečka také hodily. Co se týče mé pozice, tak už kolem 20 km mě dohnal Maďar Csaba Polyak, kterému jsem vzápětí utekl, aby mě před kopcem opět dohnal. Nahoru jsem mu utekl o velký kus, ale v seběhu mě opět předstihl. I po 30 km jsme se párkrát vystřídali v boji o šesté místo. Ve chvíli, kdy jsme předbíhali odpadnutého Marokánce, tak se náš boj posunul o další místo vpřed. Před námi byl Ital Vito Sardella a Ukrajinec Glyva, kterého znám z mnoha závodů včetně MS. Bohužel právě v seběhu žaludek přestal fungovat. Důvodem byla zřejmě intenzita výkonu, kterou jsem podával při zdolávání Mt. Albana. Maraton byl asi za 2:38, ale o kilometr dál mě dostal záchvat nevolnosti, kdy IMG 3587smjsem sice udržel žaludek v ringu, ale jen tak tak. Důsledkem bylo, že jsem se asi 1 minutu dusil. Zpomalení a vypadnutí z rytmu znamenalo definitivní ztrátu Maďara a další zpomalování potom konec šance na čas pod 3:10. Posledních 6 km jsem už bojoval jen o důstojné dokončení a udržení posice. Všecko už bolelo, bylo mi nedobře a moje stehna olizovala křeč. Prostě normálka. Svoje místo jsem udržel, ale v cíli jsem zjistil, že Polyak se dostal, až na 4. místo. Celkem jsem mu přál, ale jen do chvíle než mi Honza prozradil, že na 14 km v jednom kopci, kdy jsem obíhal křižovatku starou silnici po značené trase, si Maďar zkrátil cestu, protože běžel rovně. Získal více jak 100 m metrů a tím se velmi snadno a rychle dostal až za mě. Nečestné a nesportovní, ale třeba si toho nevšiml nebo ho to baví. Příště si na něj dám pozor. V cíli mě čekala medaile, místní televize se Sabrinou, která mě má v oblibě a proto se mnou dělá srandovní rozhovory v Italštině, kterou prokládá několika Anglickými slovíčky. Čekala mě také čtvrthodina příšerné bolesti stehen, kdy jsem chtěl umřít. Poprvé jsem to zažil na loni Brdské stezce a potom právě v Itálii, ale stále nemám to správné vysvětlení proč se to děje. No aspoň je vidět, že i běžec veterán může zažít něco nového. Celkové 6. místo a čas 3:12:40 není nic extra, ale „vejlet to byl pěknej“.

Týden 6 – 12.4

6.4. 120 km Texel, 9:59:29
11.4. 50 km Mníšek pod Brdy, 3:21:29
Naběháno 214 km

Týden 13 – 19.4

18.4. Půlmaraton, Brno, 1:11:18
Naběháno 130 km

Týden 20. – 26.4

25.4. 50 km Castel Bolognese, 3:12:40
Naběháno 135 km

Pár fotek

http://dao.rajce.idnes.cz/50_km_Castel_Bolognese_2015/

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Plán akcí

Žádné události

Statistika

Návštěvníci
3
Články
241
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
770535

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images